Milí a vážení přátelé a kamarádi,

na základě doporučení či podnětu pana prezidenta Jardy si dovoluji předložit ještě před XXIX. členskou schůzí ASHC stav ujetých km, případně hodin (na rotopedu) za 4. kvartál v roce 2022. Tady je pořadí podle data nahlášení:
    Zdenek P. 12 hod. 25 min, kči 200 km, Jarda S. 135 km (rotoped) + 21 km (terén), Zdeněk R. 1 140 km (do celkové hodnoty 5 350 km). Dodatečně se pochlapl Aleš K., který za Q4 udal 735 km, celkem za rok 2022 3 119 km.
(Stav kilometrů za Q3 jsem na náš web ani neudával, i když bych mohl, protože počet členů s vykázanými km byl ještě menší než malý.)

XXIX. členská schůze ASHC a přehled akcí na rok 2023

Je příjemné, vhodné a dobré přenést odkaz na Pepínův Zápis z XXIX. členské schůze ASHC Praha. Pepíno už se těm zápisům nevyhne a pokud, tak jen přes jeho mrtvolu. Vše podstatné je v jeho záznamech schrnuto a já nemusím anebo můžu přidávat své komentáře. Úvodní slovo našeho pana prezidenta zahrnuje obvykle pragmatcká, praktická či zábavná sdělení, ale je nutné říct, že jedno z nich bylo neveselé. Týkalo se orientačních závodů v Kamenných Źehrovicích, které se letos poprvé nebudou konat, a to z důvodů Karlovi a Věrce nezvratně zřejmých a známých a potažmo nám dobře pochopitelných. Po diskusi k tomuto tématu Kíťa předložil návrh, že orienťák by se mohl uskutečnit na Holence (blízko Kardašovy Ŕečice, což není až tak daleko - 120 km), a to po konzultaci s Karlem a s jeho přispěním. Tak se uvidí, bez orenťáku by to nebylo ono.
Dále všechny starší zápisy, stejně tak jako členskou listinu a stav financí je možné dohledat na tomto odkazu. (Na web vložl Pepino.)

Ušlapané kilometry, případně hodiny během Q1 2023

Zdenek P.     10 hodin 40 min. (rotoped)
Jarda S.     239 km (rotoped)
Krstián H.     1 900 km
Kíťa H.     430 km
Květoslav T.     nic
Tomáš K.     2 500 km
Pepíno M.     čistá nula
Petr U.     1 003 km
Aleš K.     720 km
Karel Č.     300 km, půlka na hřebech
Zdenek R.     1 420 km, 20 km na rybníku v Ratmírově (na hřebech)

1. Tomáš K.     2 500 km,    2. Krstián H.     1 900 km,    3. Zdenek R.     1 420 km

Kliknutím zobraz   Plán akcí v roce 2023

13.5. Voděradské Bučiny (Honza Kostar, Pepa Mindok)
27.-28.5. Malý Ratmírov (Zdenek Rezek)
1.7. Svítání nad Prahou (Kíťa Hynek)
11.-13.8. Nové Hamry (Slávek Thim)
16.9. Memoriál PP Brdy (Kíťa Hynek, Vláďa Dousek)
7.10. Závody Černošice (výbor ASHC)
16.12. Prokopské údolí (výbor ASHC)

• 

átek

Voznice (místo Voděradských Bučin)

Honza měl covid v rodině, takže vyjížďku připravoval Pepino. Od voznické hospody "Na zastávce" jsme podstoupili osmikilometrový výjezd (přes turistický přístřešek a lokaltu Knížecí Studánky) na brdský hřeben Stožec (Kči shledává, že není Stožec jako Stožec...) ke stejnojmennému rozcestníku. Zde doplnění energie, živé rozhovory, focení. Během výjezdu mrholilo, pak už ne. Následovalo cykloturistiké kochání po hřebenech (přes Turistický přístřešek a lokalitu pod Studeným vrchem), dále sjezd podél rozcestníku Rosovice - Sájovka. Po sjetí mírné paroviny jsme míjeli Morový sloup sv. Tekly v Dobříši, zde navštívili exteriér Dobříšského zámku (toho času s všelijakými atrakcemi). U Poesiomatu Památníku Karla Čapka ve Strži jsme usoudili, že je čas na relax a kávu u místního občerstvení. Po krátké přestávce jsme vyjeli šotolinovou cestou necestou k Altánu na Králově stolici, následoval sjezd do cíle. Asi 2 km před cílem, v kratším prudkém sjezdu (alespoň podle mého mínění) čněl uprostřed soldní kámen, já do něj předním kolem narazil a Kíťa a Pepino, kteří můj střemhlavý pád viděli a sbírali mě ze země, říkali, že jsem letěl 15 metrů a dopadl na hlavu. Po nějaké chvíli, když jsem srovnal vyražený dech a zjistil, že všechny pohyby jsou možné, jsme dojeli do hospody ve Voznici. Tam na mě poúrazové změny dolehly a Kíťa, který s Ivou směřoval na Holnou (u JH), mě musel dovézt mým autem na chalupu do Rtmírova (taky u JH) za mou dcerou, kde jsem se z větších následků dostával až do čtvrtka. To jsem se už sám dopravil domu autem (při pohledu doleva nebo doprava mě pohmožděniny utvrzovaly, že ještě neustoupily). V pátek jsem usedl na kolo, ale nebylo to ono (ujel jsem 15 km). A protože jsem neměl na chalupě počítač, omlouvám se, že vkládám Voznici na naše stránky až teď.

• 

Vláďova 2. vernisáž fotografií v kapli sv. Václava

V pátek 2.6. jsem měl s Vláďou omluvný telefonát s tím, že jsem na chalupě v Ratmírově a čekám na novou helmu (ta stará ve Voznici praskla), a přestože jsem měl za to, že ji přiveze DPD v pátek dopoledne (tehdy bych ještě na vernisáž jel), byla přivezena až v úterý po vernisáži. Vláďa byl vstřícný a nevadilo mu to, omluvenku přijal a ať se ustupujících neduhů z pádu viz výše zbavím. Pochopitelně jsem si musel vyslechnout krtické hlášky Kíti o vědomé neúčasti na vernisáži a kdesi cosi.
Po zhlédnutí z loňska je důvod k jistotě, že vernisáž Vládi Douska měla úspěch.

• 

Česká Kanada

Jak je napsáno v navigační tabulce výše, Malý Ratmírov se měl konat 25. až 26.5., ale pro mou poúrazovou újmu na zdraví (viz Voznice) proběhl až teď. Na základě důkladného studia map, kde jsou zakresleny i polníl, luční a lesní šotolinové cesty, jsem sestavil zajímavý okruh, který jsem chtěl ve čtvrtek projet. Ale od rána pršelo a protože v pátek jsem chtěl pošetřit nohy, v některých místech mi byla mapa užitečná. Já, Kíťa s Ivou a Karel (bez Věrky) jsme vyrazili v sobotu už kolem jedenácté kvůli odpoledním přeháňkám. Pro úplnost, stalo se mi, že v jednom úseku při výjezdu na Zvůli po šotolině jsem projížděl okrajem louže, přední kolo podklouzlo, padal jsem doleva, což pro mě (oproti pádu vpravo) není problém, avšak levý okraj cesty lemoval menší svah a já se z něho zkutálel. Letecký den číslo 1 z Voznce byl doplněn leteckým dnam číslo 2, jak sarkasticky poznamenala Iva v jednom mailu, ale nic se nestalo, jeli jsme dál. V Novém Světě (24 km od chalupy) jsme si v pivním automatu dali kofolu (neměli jsme občanky kvůli čepování piva), chvíli si sedli na hrubé lavice a uvažovali o tom, zda dáme více či méně šotoliny. Během odpočnku začalo krápat a krápání se přeměnilo v mírný dešlík, takže jsme zamířili po silnci z kopce domů. Z Kunžaku (cca 7 km od Ratmírova) začalo pršet, což posléze vyústilo v převlékání mokrých cykistických dresů a během grilování v pergole déšť ustal. Kíťa s Ivou potom vzali Karla na chalupu, kde řešili detaily orentačnío závodu. Jak už v mailu sdělila Iva, okruh se líbil.

• 

Svítání

Čtrnáct dní jsem trénoval vstávání ve tři hodiny, ale po pragmatické konzultaci před Svítáním mi Kíťa doporučil, že 1.7. bude pršet a abych zůstal na jihu na chalupě. Nakonec akce přes potencální hrozbu a následnou realitu deště beze mne proběhla, přičemž s Ivou jsme byli domluveni, že se sejdeme 10.7. na jejch chalupě na Holné, abychom si ujasnili, která fotka kam patří. Iva však nemohla dopoledne, já nemohl odpoledne, a tak jsme se po telefonu dohodli, že fotky vložím na naše stránky já.
Pokračuje Iva.

    "Letošní Svítání 2023 bylo ve znamení tzv. “NEJ”.
Počáteční nepřízeň počasí nás sice zahnala pod stromy Slovanského ostrova, kde jsme přečkali krátký, ale vydatný déšť. Nic nás však neodradilo a vyjeli jsme zdolávat jednotlivá “nej”. Vyjížďka měla tentokrat i krásnou adrenalinovou vsuvku vlakovým kolejištěm za plného provozu.
Závěr byl již za plného sluníčka a slunovrat byl oslaven, tak jako každoročně, na Hradčanském náměstí přípitkem šampaňského. To nám zajistil Kristián, který i přes zdravotní problémy s pochroumanou nohou, dorazil na Hradčanské náměstí na skútru.
Úplné zakončení této vyjížďky, bylo jako vždy v Bella Vida Café na nábřeží na Kampě, kde jsme stylově posnídali.

Ale teď zpět k tzv. “NEJ”, která jsme navštívili:
- nejšikměji věž v Praze = Štítkovská Vodárenská věž (Mánes), vychýlená o 115 cm
- nejkratší pražská ulice = Jiřího Červeného na Kampě - 27 m dlouhá
- nejužší ulička = na Malé Straně v ulici U Lužického semináře - 0,5 m široká
- nejstarší dlažba v Praze = pocházejících ze zbytků někdejšího Juditina mostu a nachází se v úpatí viničního sloupu na Křížovnickém náměstí
- nejužší pražský hotel = hotel Clementin v Seminářské ulici – šířka 3,28 m
- nejmenší dům metropole = ulice Anežská – šíře 2,25 m
- největší jezdecká socha u nás i v Evropě a třetí největší na světě = na vrcholu kopce Vítkov na pražském Žižkově - socha Jana Žižky na koni
- budova s nejostřejší úhlem stěn = Budova Danube House - na Rohanském ostrově v Karlíně, která svým tvarem symbolizuje lodní kýl.
Celkově ujeto 35 kilometrů.
Ivana"

Ušlapané kilometry, případně hodiny během Q2 2023

Zdenek P.     13 hodin. (rotoped)
Jarda S.     160 km (rotoped)
Květoslav T.     1 310 km
Pepíno M.     353km na kole (+ 263km naběháno)
Tomáš K.     1 685 km
Petr U.     1 003 km
Aleš K.     1 310 km
Karel Č.     530 km
Vláďa D.     160 km
Tomáš V.     282km
Radek S.     600 km
Petr U.     4 175 km
Zdenek R.     1 660 km

1. Petr U.     4 150 km,    2. Tomáš K.     1 685 km,    3. Zdenek R.     1 660 km

• 

Víjížďka na Holné koncem července

Podle plánu to měl být orentační závod poprvé pořádaný na Holence, jehož trasu měla vytyčovat Iva za pomoci Kíti a podpory Karla, ale nakonec jsme akci pojali jako vyjížďku, protože se přihlásilo málo lidí. (Prezentaci zúčastněných s můžeš ověřit na fotkách). Nejdříve jsme se sešli na chalupě u Kíti a Ivy, vypili sklenku šampaňského, poklábosili o současném stavu světa, vyfotili se a pak vyrazili. Byla to pohodová jízda usměvavou krajinou po úzkých silničkách a lesních cestách, se sluncem v duši i na dresech, to slunce se v hustých lesích ukrývalo za stromy a poskytovalo chládek a stín. Vítr i pro mě vyhovující. Stupnice teplot nepřesahovala pětadvacítku, přestože předcházela a následovala třicetstupňová vedra. Dvě občerstvovací stanice, druhá byla ve Zvláštní škole, což je hospoda cca 15 km od Holné, kde pořádají různé víkendové akce, hlavně koncerty. Volným šlapáním dojezd na Holenku s necelými padesáti km na cyklocomputeru. Co se dělo potom, nemám tušení, protože jsem zkrátka musel jet na chalupu do Ratmírova a hlídat Stellu a Nikitu, aby Jana mohla zajet do stáje za Melanie. Budu se muset zeptat.

• 

Memoriál Petra Poláka

Kdesi vysoko na nebi, na načechraném obláčku sedí pohodlně Petr a s uspokojením pozoruje počet cyklistů, kteří se sjeli za účelem oslavného memorálu týkající se jeho báječné osoby a osobnosti. Kromě obvyklé sestavy je potěšen tím, že se dostavil na parkovště u Skalky v cyklistickém i pan prezident Jarda (v doprovodu s Herbertem) a usmívá se, když ve své řeči Jarda zmiňuje příběhy a epizody, které si vybavil ve vzpomínání na Petrovu individualitu. Usměvavý Petr dochází k závěru, že brdská vyjížďka bude taky usměvavá.
     Po vzpomínkách na Petrovu osobitost, styl a humor jsme vyrazili. Jeli jsme po cestách brdského masivu, projeli jsme křižovatku U Dubu, u Jezírka Jiří Petrovi zahrál na jakousi kovovou trubku s otvory, pochopitelně se fotilo. Pozdní oběd se konal v restauracu Na Čunčí. Návrat na parkoviště, zamávání spokojenému Petrovi na obláček.
     A co baletky z Olomouce? Život se nezastavil, jde dál, větší polovina z nich má arthrozu kyčlí a kolenou, ještě větší polovina se stará o vnoučata, takže společný čas na nácvik baletu bývá ochuzený a je opodstatněný důvod k obavám, že jejich potencální vystoupení či přítomnost na Memorálu bude nadále omezená.
     (Před vyjížďkou jsme se bavili o tom, kolikátý memoriál že to vlastně je, jestli 9. nebo 10. Vláďa mi potom napsal, a je to zřejmé i z našich webových stránek, že Petr nás opustil v září 2012 a měl by letos v září 80. narozeniny.)

• 

28. Černošické závody

Studené fronty jsou čím dál tím teplejší, o teplých frontách ani nemluvě, takže v den závodů 7.10. zvýšený obsah dusíkových plynů při globálním oteplování způsobil, že teplota při polojasném až oblačném nebi neklesla pod 19. st. (Jel jsem jako někteří ostatní nahoře i dole v kraťasech). Sešlo se nás ale menší množství, chyběli totiž vvždy přítomní vodáci a jak bylo prohlášeno Ivou, z důvodu účasti na nějakém závodě. Jak ale posléze bylo řečeno, a taky Ivou, příčina jejch neúčasti tkvěla v účasti na jakési rekonstrukci chalupy Míry Brabce. Prý se ale o tom nesmí ani mluvit. Tak o tom nemluvme, stačí, že to je napsané. Ale co na to říct? Není prestiž a větlas tohoto tradčního závodu významnější než rekonstrukce chalupy, která se dá přesunout na jiný termín, navíc u tak významného množství cyklstů? Pan prezdent Jarda ohodnotil kromě jiného absenci vodáků důvtipným způsobem o rodinném prostředí závodu. Předávám mu slovo a text.
     "Vážení kamarádi,
všem, kdož se účastnili letošních závodů blahopřeji a děkuji a těm, co se přičinili o zdárný průběh akce dvojnásob. Den jako vymalovaný, atmosféra komorní, příjemná, až rodinná. Vyřešili jsme i statut závodu pro další ročníky, takže prima. Ještě jednou díky a přeji vše dobré, ahoj, Jarda Slavík".
I já všem děkuji. Vyřešilo se také to, zda šlo o 28. nebo 29. ročník. V roce 2020, tedy v době covidu se závod nekonal, takže letos se uskutečnil s konečnou platností ročník 28.
     Pozitivní bylo i to, že letos měl čas zúčastnt se taky Kristián a byl pochopitelně první s časem 23:14. Druhý Martn Svojše (25:11), třetí Ales Kudrlička na eBiku (27:42).
     Zde jsou přehledně výsledky učastníků závodu .
     Mimochodem, občerstvení během závodu bylo na úrovni, avšak japka v županu byla vynikající (autorkou žena Davida Klapa).

Ušlapané kilometry, případně hodiny během Q3 2023

Zdenek P.     12 hodin. (rotoped)
Jarda S.     76 km (rotoped) 45 km (terén)
Karel Č.     983 km
Kíťa H.     1200 km
Zdenek R.     2 100 km
Pepíno M.     125 km
Aleš K.     939 km

• 

Tradičním Prokopákem nahoru a dolů

Vznikly obavy, že 16.12. bude kvůli covidu a virózám počet účastníků omezený (pan prezdent Jarda zápolí s covidem, doufáme, že dozápolí bez komplkací, Pepíno s Ivou překonávají virózu a mimochodem, koláčky nepřítomné Ivy, přvezené Kíťou v kufru auta, neměly nejmenší chybičku). A já, ač přítomen, jsem podstoupil 27.11. na klinice jednodenní chirurgie laparoskopickou operaci tříselné kýly, a sice s ohledem za zvedání a nošení různě těžkých břemen a předmětů pochopitelně levostranné, přičemž operatér mi na ambulantní komtrole vydal zákaz cyklistky na 4 týdny. (Tak jsem v po. 18.12. pomocí lehčích převodů ujel 10 km po rovině, abych nezdegeneroval.) Ale nakonec účast nebyla tak špatná, vyjížďky se znovu zúčastnili, tentokrát společně, i synové Kristiána Kristián a Mikuláš a syn Tomáše Kryštof, je tedy patrné, že kontury ASHC přitahují už třetí generaci, což je nanejvýš žádoucí, kladné a pozitivní.
Ač jsem nebyl účastníkem vyjížďky, vsadím se, že vše probíhalo podle tradičních zvyklostí, tzn. výjezd na náhorní plošinu nad řekou, pokecání si (jsem taky toho názoru, že zazněl i krátký projev Kíti), připití si, pokochání se, vyfocení se a pak sjezd dolů do hospody U Škopů.
Nezbývá než popřát klidný zbytek adventu, synům, dcerám a vnoučatům kupu dárků pod stromeček, na Silvestra střídmou konzumaci alkoholu, na Nový rok vyjížďku (nebo procházku) a na nový rok hromadu potřebného zdraví.

XXVIII. členská schůze ASHC a přehledna akcí na rok 2022

S uspokojením mohu konstatovat, že nemusím sepisovat shrnutí obsahu z naší schůze, protože mohu s potěšením odkázat na Pepínův link, v němž je zahrnuto vše podstatné. Tímto se Pepino ustavil (kromě pokladníka zvoleného ve volbách) vrchním zchůzovním zapisovatelem na věčné časy.
Některé projevy na valné hromadě a Pepínův zápis ze schůze přiměly několik členů k mailům, které zde podle pořadí zaznamenávám:
"Ahoj, díky moc Pepíno za shrnutí. Je super, že jsme se včera sešli v takovém množství, dává to naději, že budeme dál fungovat! Jinak tedy konec 1.čtvrtletí se blíží, tak hlásím najeté km – 2556. Tomáš K." (Úctyhodné číslo, které jsem neměl koncem března ani náhodou).
"Pánové, milí kamarádi, děkuji Vám za účast na výroční schůzi, která byla co počtu nejvyšší od založení spolku. Díky tomu a podnětné diskusi jsme mohli vyřešit některé zásadní otázky spojené s další činností ASHC. Zároveň přeji hodně zdaru nově zvoleným členům výboru pp. Tomáši Kolínskému a Zdeňku Rezkovi. V závěru ještě děkuji p.J.Mindokovi za skvěle provedený zápis členské schůzi a jeho rychlé zveřejnění členstvu.Kamarádi vše dobré do sezóny a ahoj, Jarda Slavík"
"Přátelé, kamarádi, já jsem rád, že po minulém komorním setkání jsem poznal skutečnou sílu spolku a doufám, že se v podobné síle uvidíme na většině akcí. Myslím, že všechny nás mrzí, že v létě není těch víkendů aspoň dvojnásobek-protože jak bylo řečeno- všichni máme svoje ostatní povinnosti a léto bohužel není natahovací. Jsem prostě rád, že spolek žije, a že nám všem záleží na tom, aby dál fungoval. Díky všem a moje osobní díky za krásnou češtinu Prezidentovu, protože pro nás co pracujem v prostředí, kde "lítaj ku**y jak vlašťovky" je tohle balzám. Na výzvu hlásím, že Já mám asi 20 km....předpokládám, že jsem tedy v tomto čtvrtletí poslední. Buďte zdrávi, Radek."
"Vážení kamarádi velocipedisté, připojuji se ke všem, kteří poděkovali Pepinovi za jeho práci odvedenou na výroční schůzi - pefektně zpracovaný zápis a jeho promptní rozeslání. Rovněž považuji hojnou účast na schůzi a ochotu diskutovat o věcech příštích za příslib toho, že náš spolek - byť již v kategorii oficiálně neregistrovaných - se samovolně nerozpadne a bude dále pokračovat v zajetých kolejích. Našemu spolku přeji zdárné uskutečnění všech naplánovaných akcí s co největší účastí a všem jednotlivě pak hodně kolokilometrů, ujetých v pohodě, ve zdraví a bez nehod. Zároveň hlásím k dnešnímu dni počet ujetých kilometrů - 598. Po přečtení zprávy zprávy od Tomáše se mi toto číslo příliš nelíbilo, ale Radek mne uklidnil - nepochybuji o tom, že v následujících měsících mu budou kilometry rychle přibývat. Koneckonců já jsem v uplynulých letech míval v tuto dobu na svém kontě velkou 0. Přeji všem pevné zdraví, pohodu a brzy na viděnou v sedlech. Aleš"
"Ahoj, do konce Q1 už toho určitě víc nenajedu, takže hlásím svých ostudných 34 km. Mějte se, Pepa."
No a já za končící Q1 udávám najetých 1022 km.
Nakonec níže foto Vládi.

Nově - ušlapané metry či kilometry, případně hodiny během Q1

---

Voděradské Bučiny

Mám za to, že nejen já, ale i ostatní přijedší byli docela žádostivi, jak ta naše první letošní vyjížďka proběhne a jsem toho názoru, že všichni si pro ni připravili hodnotný výkon. Organizátorem byl Pepino, zatímco Honza měl pokyn dohlížet na děti. Chronicky jsme se srazili u Louňovického rybníka a díky Ivě a Radkovi (který pochopitelně bral synátora) se naše sestava rozmnožila o tři externí cyklisty. Pepino před startem cosi naklikal na mobilu, načež zvolenou trasu orientoval výchoním směrem, a pak dál a dál, po silnicích a cestách, do více či méně známých míst, do lesů a luk, do kopců, skrz sjezdy, přes vesnice (mimochodem v den upalování čarodějnic 30. 4. u jedné velikánské fatry s čarodějnicí na vrcholu jsme vyfoceni). Vydatné občerstvení se uskutečnilo v jednom rodinném domě "U Kampů", kde jídelní lístek obsahoval asi 20 jídel a kde obsluhoval sympatický senior. Po nalpnění žaludků následovalo 12 obtížných kilometrů k zaparkovaným autům. Všichni jsme se shodli na tom, že to byla stoprocentní vyjížďka s najetými 43 hm. Já pokračoval na chalupu, ostatní k Honzovi na kávu.

Vláďa Dousek - úctyhodných 2x40

Na základě pozvánky Vláďi Douska jsme si v sobotu 21.5. udělali vyjížďku do Černošic, a sice do mokropeské kapličky sv. Václava na vernisáž Vláďovy výstavy, na které pořádal ku příležitosti svých 80. narozenin derniéru výběru ze své výstavní činnosti a své tvorby nazvané Krajinou poutníků 80+80. Pokud jde o mou osobu, nejprve jsem si říkal, že zhlédnu výstavu, zhodnotím si ji sám pro sebe a situační fotky na svůj mobil jsem moc nezaznamenával. A aniž bych v tu chvíli předpokládal, že mi to nedá a že posléze budu psát jakousi rozvahu na naše stránky, sdělil jsem mu potom při loučení, že jsem netušil, jak výborný fotograf je. Jsem si vědom toho, že fotka zachycuje mimo jiné okamžitý stav. Ty jeho krajiny jsou ale podle mého soudu v řadě případů pomíjivé a prchavé v oparech a mlhách, v šerosvitu, ve světle a stímu, v barvě, intenzitě a impresi okamžiku, v řadě případů setrvalé v podobě tvarů, útvarů, předmětů, linií, křivek, detailů, nuancí či celkového pohledu a hloubky zobrazení. V řadě případů jsem nevěděl, zda pomíjivost nebo setrvalý stav zařadit na první místo. Herbert Slavík by se mnou jistě v mnohém souhlasil. Kromě Prahy, Berounky a Kréty (Vláďových oblíbených míst) mám taky rád Šumavu, tak jsem se kochal.
      Bylo to pěkné odpoledne. Řada hostí, hudba, projev kamaráda z mládí, prezidenta ASHC Jardy Slavíka o Vláďově životní dráze, o jeho profesi kameramana a o jeho koníčku fotografování, prohlídka výstavy, debaty o ní a o všem jiném možném, víno, chlebíčky a koláče. Vláďa jistě udělá ještě spoustu fotek a taky s náma usedne na kolo.

Orientační závody v KŽ

Po dvouleté pauze s covidem byl tradiční, již 25. (aspoň myslím) Orienťák v KŽ znovuzahájen. Na setkání v MATu bylo sice původně domluveno, že tentokrát ho náčelník KČi uspořádá ve Stožci jako před 12 (aspoň myslím) lety, ale na jaře se rozhodl, že poseká stromy u rybníčku a vzniklý nepořádek podle jeho slov neumožnil opakování akce na jeho a Věrčině chalupě. Ale zpět k současnému závodu v KŽ. Sjeli jsme se kolem jedenácté za oblačného větrného počasí (vítr 7m/s ještě výraznějšími poryvy), po pohoštění čajem, kávou a koláčky rozdal náčelník mapky s kótami, kartičky, provázky, obaly a tužky, přičemž s ohledem na menší počet (12) startujících vyhlásil pouze účast dvojic. Dále sdělil zajímavou novinku, a sice že blízko kóty 88 v jedné kavárně na opačném konci mapy dohodl, že když se někdo osvěží nealkoholickým nápojem a předá účet, obdrží bonus 100 bodů. Kavárna ale otevírala až ve 14.00, takže jak se ukázalo později, jediní, kdo tuto možnost využili, byli Lenka s dcerou. Přesně ve 12.00 byl start v tříminutových intervalech, přičemž šestice dvojic měla dvě a půl hodiny na shánění bodů. Zvítězili Svojše & Svojše, já s Alešem jsme dojeli na vynikajícím 5. místě. Po návratu Věrka jako vždy podávala jako vždy výbornou zelňačku, byly tradičně opečené buřty, alko i nealko, káva a čaj, koláčky a tatranky, Karel s Jardou sečetli body, Jarda potom rozdal medaile a diplomy. Následovalo posezení, které k orienťálu samosebou neodlučně patří. Baletky ale nedorazily, všichni se na ně ptali. Závěrem, po dvacáté páté, nutno vzdát hold Karlovi a Věrce za přípravu a občerstvení a taky Ivě, která neleila a upekla. (Fotil Herbert, já jsem řadu svých nekvalitních fotek elektronicky skartoval.)

Svítání nad Prahou 2022

Pro někoho ze známých důvodů, pro jiného z neznámých důvodů jsem se Svítání nezúčastnil. V so. 25.6. se podle předpovědi vyskytovaly v noci a ráno po Praze bouřky a déšť, takže cyklisti by neviděli vycházet sluníčko, a z tohoto důvodu byl termín Svítání posunut na nedělní brzké ráno. V 8.30 jsem volal Kíťovi, který s nadšením vyhlašoval, že to bylo bezvadný, že momentálně jsou na Petříně a čekají, až bystro pod Petřinem otevře zahrádku, aby aby se mohli nasnídat. Kíťu jsem potom ujistil, že příští Svítání budu přítomen.
Aleš mi poslal ze Svítání fotky, které jsem vložil na naše stránky do galerie (viz).
Mimochodem, pan prezident Jarda mi zaslal výkaz, kolik toho na rotopedu našlapal, čímž chtěl připomenout, že plán našlapaných kilometrů trvá. Takže posílejte, vložím to na stránky.
Po vložení fotek do galerie jsem ještě obdržel od Ivy fotky od její kamarádky Magdy a vložil jsem je tam (viz).

Vyjižďa v Malém Ratmírově pro aktuálně vzniklou neúčast se nekonala.

Ušlapané metry či kilometry, případně hodiny během Q2

S ohledem na nepřispěvatele jsem nemínil vkládat na naše stránky Q2 vyúčtování, ale píšu ho na požádání pana prezidenta Jardy, který se vyjádřil v tom smyslu, že to bude zajímavé.

Jarda S. 220 km     Pepa M. 429km     Zdeněk P. 640 min     k.či 495 km     Aleš K. 1484 km     Zdeněk R. 2416 km

---

10. Memoriál Petra Poláka

Je s podivem, jak to v životě utíká kupředu. Už po desáté jsme vyjeli do Brd vzpomenout na Petra. Uctít jeho památku, připomenout si jeho existenci, životní styl, osobitost, smysl pro humor a pohodu, a přestože to byl cyklista průměrný, všichni jsme se těšili na cyklovyjížďky konané v Raňkově nebo v Jizerkách, abychom se užili s dědou Bědou nějakou tu legraci. Baletkám z Olomouce je taky o 10 let víc, a tak se není co divit, že při uplakaném sychravém počasí zvážily účast na Memoriálu a po seanci při svíčce s Petrem tam nahoře usoudily, že i s ohledem na cenu nafty v době energetické kriza (k dnešnímu dni kolem 45 Kč/l) při jízdě dálkovým autobusem z dalekého olomockého okresu se Memoriálu účastní až příští rok, zaokrouhlily částku určenou pro účast na něm směrem nahoru a věnovaly ji na charitu.
Kíťa s Ivou, Aleš, Pepino a já jsme se sešli u černošické lávky na straně Lipenců, oni se vydali terénem přes Cukrák, já jel přes Lety do Řevnic a Řevničákem nahoru. Centrálním místem pro vyjížďku bylo parkoviště na vrcholu Řevničáku, kde bylo víc aut než hub v místních lesích. Zde na nás čekali Vláďa s Jiřím Stivínem a po přivítání a vyfocení jsme projeli brdské hřebeny křížem krážem, horem dolem, focení bylo na vyhlídce, u Dubu a u Jezírka, občerstvení se konalo u Čunčí huby. Po návratu na parkoviště jsme Petrovi zamávali, vyfotili to a s dobrými pocity se rozjeli domů. Přes nepřízeň počasí to bylo fajn.
(Jiří natočil parádní video se svým doprovodem na flétnu, které se mi nepodařilo nahrát na easyHTML5 video konverter, jímž se vkládají videa na HTML stránky (kromě jiných HTML konverterů), ale je mi jasné, že všichni účastníci Memoriálu ho mají. Ještě se tím budu zabývat.)

(Video Jiřího Stivína s názvem Polák Beda 10 se nezdařilo prostřednictvím easyHTML5 na náš web nahrát, takže jsem to přehrál na YouTube a z něho na naše stránky. Mimochodem, je to veřejné video, nemusíte se k němu přihlašovat jako k soukromému s heslem, má taky některé společné parametry, třeba přístup do mých videí na YouTube, což nedoporučuji.)

27. závody v Černošicích

Sobota 15.10. představovala zatažený uplakaný den uprostřed prosluněného babího léta, v po. 19.10. venkovní teploměr se vyšplhal odpoledne na 22 stupňů. Sešli jsme se opět v ulici V Mýtě 296 na parcele blízko lesa, (kde Kristián postavil pěkný dům a ještě zbývá úprava pozemku,) a kde začíná trasa závodu na Roblín. Z důvodu chmurného sobotního počasí, kdy intermitentně poprchávalo po celý den, při uvítací řeči pan prezident Jarda vyslovil úvahu, že počet závodníků při již pravidelné účasti vodáků a vodaček z Dukly Praha je sice dobrý, ale v předchozích letech byl lepší. Pak už šlo vše podle plánu. Vylosování startovních čísel, hrnek čaje s tatrankou, focení, start a usilovné šestikilometrové šlapání na Roblín po lesních a polních cestách, pro některé v jednom z kritických úseků koupel v rozježděném bahně. Po obrátce více či méně krkolomný sjezd dolů do místa startu, s umazanými koly, dresy a obličeji. Naštěstí jezdím na Roblín po silnici, která bývá suchá či moktá, ale rozhodně ne zablácená, a již druhý rok v Kíťově konkurenci (tu konkurenci bych dal do uvozovek). Po debatě o záludnostech trati, konzumaci párků, koláčků, zbylých tatranek a přepočítání výsledných časů pan prezident rozdělil poháry, medaile a diplomy. Nultý byl Aleš (eBike), zvítězil nečlen Míra Brabec, druhý nečlen Patrik Podraský, třetí nečlen Tomáš Sobíšek, ale vyhráli všichni. Vše je přehledně na nové stránce . Díky za to, že jsme se mohli účastnit závodu, ale poděkování všem, co závod organizovali, bych nenapsal líp než pan prezident v dnešním (pondělním) mailu: "Milí kamarádi, děkuji všem, kteří se podíleli na úspěšném konání XXVII.ročníku černošického závodu, především obětavým organizátorům, Ivance Březinové, Kíťovi Hynkovi, Pepi Mindokovi, Tomáši Kolínskému, Vláďovi Douskovi a také manželům Hynkovým, kteří dali organizátorům závodu k dispozici svůj pozemek a postarali se o úpravu terénu pro pohyb účastníků. Ještě jednou díky a velké uznání. Ahoj, Jarda Slavík"

Malý Malý Ratmírov koncem října

Pozdní babí léto hýřilo barvami a sluncem a teploty dosahovaly rekordních výšin. Ideální počasí přimělo mě, Kíťu a Ivu k jedné z dalších vyjížděk po České Kanadě a až posléze, po vyjížďce, jsme usoudili, že akci pojmeme jako odložený zmenšený Malý Ratmírov, takže jsme ani nepořizovali žádné fotky, nicméně jsem vložil na náš web navigační záběry z terénu. Pokud jde o naši vyjižďku, domluva byla taková, že tentokrát zvolíme silniční trasu, protože na některých silničkách, kde byl po léta nekvalitní asfalt, položili nový kvalitní povrch. Kíťa si vzal silničáka s galuskama, (ostatně s Kíťou jsme už opakovaně silnici jeli), já mám takřka trvale na kole kola se silničními kevlarovými plášti Continental Grand Prix 4-season 32 mm a Iva holt použila horské kolo s pořádně širokými plášti. Kopcovitým terénem jsme zamířili přes Vlčici a Střížovice do Kunžaku, potom nahoru přes Terezín na Nový Svět, odtud sjezd přes Radíkov do Českého Rudolce, pak přes Matějovec 6,5 km výjezd k bizoní farmě do Rožnova (několik opuštěných chalup), načež krátký prudší výjezd na mou oblíbenou lavičku s krásným výhledem nad Rožnovem, kde jsme poseděli a pokochali se. Potom přejezd přes náhorní rovinu s výseky po kůrovci po obou stranách dokonalé silničky na původní (taky okonalou) silničku spadající do Kunžaku a pak návrat na naši chalupu. Tam mi Kíťa s Ivou věnovali tašku jablek, já jim dal domácí vajíčka. Byla to parádní vyjížďka s nezaměnitelným kouzlem barevného podzimu. Ostatní snad prominou, patrně si babí léto taky užili.
K dispozici je stránka služby Garmin Connect, kterou ze svého cyklocomputeru poskytl Kíťa a z které jsem čerpal při vytváření galerie.

Zasněženým předvánočním Prokopákem

Chronické, byť intermitentní sněžení ve dnech před naší závěrečnou předvánoční vyjížďkou způsobovalo navyšování vrstvy sněhu a předznamenávalo, že na rozdíl od některých jiných cyklistických kamarádů, při mé minimální schopnosti provozovat cyklistiku ve značně zasněřeném terénu, bude bohužel muset být poslední vyjížďka v tomto roce beze mne. Nicméně z telefonátu s panem prezidentem a z fotek, které poslali Vláďa, Iva s Kíťou a Aleš, je zřejmé, jak akce probíhala a dokážu se představit, že to bylo fain. A nakonec, co dobrého si v tomto předvánočním čase popřát? Jak je to v jedné písničce, přeju zvonky štěstí a velkou nůši zdraví, což s cyklistikou i s životní poutí do velké míry souvisí.

• 

ASHC v čase covidu

"Milí kamarádi,
po delší odmlce , kdy naděje , že se shledáme "naživo" při členské schůzi je zatím v nedohlednu, dovoluji si napsat pár vět ohledně aktivit letošní sezóny. (To však nic nemění na tom, že jakmile to půjde se opět setkáme v MATu.)
Pokud se týká plánu akcí ASHC, navrhuji , abychom se letos drželi plánu roku 2020, jen s tím, že by datum u každé akce bylo přizpůsobeno letošnímu kalendáři a hlavně možnostem uvedených organizátorů vyjížděk. V této souvislosti, prosím, Kíťu a Zdeňka Rezka , případně další členy spolku, aby se ujali očekávané korekce uvedeného plánu akcí. Výsledek nechť je zveřejněn na stránkách ASHC.cz, skvěle editovaných Zd.Rezkem.
Děkuji všem zmíněným i nezmíněným za spolupráci a těším se, že ještě před létem se shledáme.
Ahoj Jarda Slavík"

• 

Akce Malý Ratmírov v době očkování

Okázalá tracice nesmlouvavě zavelela a kči s Věrkou, Slávek (bez Galiny, která si v kempu Slovan přivodila v noci z pátku na sobotu konjunktivitidu), samozřejmě Kíťa s Ivou a me too (byť kvůli ustupujícímu kašli optimální formy nemaje - mimochodem, 5 dní po druhé dávce AstraZenecy jsem měl Ag test negativní), jsme nastoupili v Ratmírově do úzkokolejky, přejeli stanice Střížovice, Lomy, Kaproun a vystoupili v Senotíně. Sluníčko svítilo, občas se schovalo za mráček a romantická Česká Kanada vyzývavě lákala k poklidné vyjížďce. Panoramata způsobila, že jsem zapomněl fotit. Různými oklikami jsme dorazili na hrad Lajnštejn, kulturní vyžití šlo stranou a na zahrádce hospody "Holubník" došlo na palačinky, držkovku a ovocný Birel. Cesta zpátky směřovala přes Rožnov (zde je umístěna bizobí farma) a přes náhorní parovinu se stále se zvětšujícími výseky lesů. Pak jsme využili cesty na Nový Svět k pivnímu automatu a při sjedu do Kunžaku jsme museli obléct pláštěnky kvůli přechodnému dešti. Podvečerní a večerni grilování (za což patří dík grilujícímu Filipovi a mé dceři Janě, která obstarávala nákup) a pití piva, vína a kořalky vyjížďku završilo. Stálo to za to. V neděli se žádnou akcí nepočítalo, protože pršelo od rána.

• 

Svítání nad Prahou

Na sobotu 26.6. se Ivě a Kíťovi za nic na světě nechtělo chystat onu noční cyklovyjížďku, protože neměli v úmyslu vstávat před 3 hodinou a chtěli spát až do rána. To bylo ve snu, který se mi zdál. Ve skutečnosti, při mém ponocování a neochotě vstávat, tomu bylo právě naopak. Například, tak dlouho jsem hledal v portálech předpovídajících počasí, až jsem objevil jeden s předpovědí deště a oznámil jsem to Kíťovi. Ten na to, že déšť nepřipatá v úvahu a abych koukal vstát a jet. Tak jsem jel. Ve 4.10 hod. už byli pod ocasem Iva s Kíťou, kámoška Ivy Magda se svým manželem, Aleš, Vláďa přijel vzápětí. Focení, rozprava o parametrech trasy, pak po chodníku podél magistrály na Vyšehrad, sjezd k Vltavě a dál podle screenshotu z mého cyklocomputeru znázorňujícího směr vyjížďky (první screenshot v následující galerii po kliknutí na příslušný obrázek) a taky podle fotek (které poslali Iva s Kíťou, Vláďa, jedna fotka z vyhlídky na Hradě od Magdy, Aleš, který fotil nejvíc, dosud nic neposlal...). Zasloužená snídaně na zahrádce hospůdky u řeky přišla náramně vhod, pak následoval rozdílnými směty návrat do domovů. Přestože slunce na nás přes vrstvy mraků nezasvítilo, nutno konstatovat, že to bylo mimořádně pěkné a příjemné. Po dopoledním až poledním spánku jsem se podíval na 1. etapu Tour de France, odloženou kvůli covidu ze začátku července na 26.6.

Výroční členská schůze ASHC dne 23.9., tentokrát již v MATu, ale s minimálmí účastí

Na této schůzi, odložené z jara kvůli koronaviru až na výše udané datum, bylo třeba prodiskutovat situaci kolem existence ASHC a rozhodnout co dál, ale bylo nás tam tak málo (slovy pět jak plyne z níže vložené fotky), že o usnášeníchopnosti nemohlo být ani řeči. Pan prezident Jarda v úvodní části objasňoval, vysvětloval a uváděl věci na pravou míru, ale nakonec se vyjádřil v tom smyslu, že se znovu budeme muset dát dohromady, třeba i po internetu, abychom mohli naše rozhodnutí odhlasovat. Zde jsou myšlenky pana prezidenta v textovém vyjádření:

1/ informace o zrušení našeho spolku Městským soudem v Praze pro nesplnění změn, které byly uzákoněny v r.2014 a na které nebyl náš spolek v té době upozorněn . Rozhodnutí považuji za necitlivé ( byly jsme řádně registrováni na Ministerstvu vnitra, což stačilo i za rakouského mocnářství) vůči malým spolkům, které neprovozují komerční činnost. Celá řada spolků tak právně skončila likvidací.
2/ Na základě průzkumu, který jsem po obdržení usnesení provedl prostřednictvím internetu mezi členy ASHC, převážná většina členů byla pro pokračování spolku bez registrace u Městského soudu. Tento názor podporuji.
3/ Otazníky nad budoucností "závodní " činnosti spolku. Dříve či později nebude moci Karel Čihák organizovat oblíbené Žehrovice a pokud se týká stejně oblíbených Černošic tíha leží na organizátorech ( Hynek,Dousek,Kolínský) jak dalece se vypořádají s překážkami , které se v poslední době v Černošicích objevily ( stavba na pozemku, stížnosti místních na konání závodu). Nejisté je konání letošních Černošic( organizace, účast, apod.)
4/ Aktivita během covidu se utlumila nejen v našem spolku, ale i ve společnosti, nicméně i v této nelehké době dokázali naši členové se sejít v nemalé účasti např. při Memoriálu P.Poláka na Brdech a především při rozloučení se sezónou na tradičním Prokopáku. V tom vidím trvající pospolitost spolku, potřebu, byť třeba jednou za rok se potkat jako lidé, kteří mají k sobě blízko.
5/ Požádal jsem Zdenka Patočku, který oznámil rozhodnutí a důvody pro odchod z ASHC( mám pochopení) ,aby nejméně do příští schůze, která by se měla konat v lednu resp.únoru za větší účasti členů ve funkci pokladníka zůstal.
6/ V projevu jsem se také kriticky vyjádřil k některým negativním jevům při rozvoji cyklistiky u nás, což pochopitelně může být bráno jako pohled seniora na danou problematiku.
7/ Zmínil jsem se také o tom, že už nastává doba, kdy ve spolku bude muset rozproudit krev mladá generace .
8/ Věřím, že spolek s již dlouholetou tradicí, byť neregistrovaný, bude nadále zdárně se rozvíjet.
9/ Dávám v úvahu, platit za letošní rok snížené členské příspěvky . Rozhodnutí padne na příští členské schůzi.
To je asi tak v kostce to základní z mých myšlenek proslovených na minischůzi ASHC. Zatím čekám na informaci od T.Kolínského jak dopadla konzultace s Hynkovými. Jak jsem již na schůzi informoval, Kíťa byl spíše pro, aby se letos závody nekonaly. Uvidíme, já konání samozřejmě bránit nebudu.

Poté jsme prezidentovy myšlenkové procesy a názory prodiskutovali a shodli se na ještě jedné usnášení se schopné schůzi.

• 

26.černošické závody na Roblín

Loni černošické závody kvůli kovidu nebyly a letos během 2.ročníku této pandemie při přetrvávajícím útlumu nejen sportovního dění v nejen naší společnosti a taky při snaze úřadů o marné zrušení (alespoň prozatím) našeho ASHC se po jistých peripetiích tento tradiční závod nakonec uskutečnil. Sešli jsme se opět v ulici V Zahradách na parcele, kde Kristián, momentálně nepřítomný z důvodu účasti svého CANYON NORTHWAVE MTB profesinálního týmu na světové cyklistice, staví se svou rodinou nově rodinný dům. Hlavními pořadateli závodu (alespoň mám za to) byli Tomáš Kolínský a Pepino Mindok, za což jim díky, počasí pro cyklistiku bylo příznivé, vítr 5m/s, účast jako vždy hojná, včetně nečlenů ASHC, za to díky Ivě. Po vylosování čísel a Kíťově krátké rozpravě hlavně pro nové nečleny, jak používat značky, se ve 13.00 odstartovalo, a to v určitých časových interarvalech. Všichni vylítli nahoru, ti výkonní předjížděli méně výkonné, otočka a pak úprkem dolů (až na Radka, který po dojezdu prohlásil cosi ve smyslu toho, že "jsem se vyšťavil nahoru a nezbyla mi žádná energie, abych to hnal dolu, tak jsem to sjel setrvákem"). Všichni, holky i kluci, dámy i pánové, byli zařazeni do jedné společné kategorie, diplomy rozdával Kíťa. První, jak vidno z obrázku vlevo, byl nečlen Matouš Ulman v rekordním čase na této trati 21:15, druhý Tomáš Kolínský a třetí nečlen David Klap (29:18 a 29:48). Ostatní viz Startovní listina. Od začátku až do konce profesionálně fotila Davidova manželka Barbora, fotky umístila na svůj web, kde je možno si je prohlédnout. Všeobesná diskuse o absolvované trati, tradiční párky, tatranky, čaj s rumem a společné ahoj udělaly tečku za dalším ročníkem. Nebylo to špatný, naopak, bylo to hustý.

• 

Předvánoční tradiční vyjížďka Prokopským údolím

V sobotu 18.12. v 10.00 hod., příjemně naladěný a natěšený, jsem po usednutí na kolo zjistil, že po středeční vyjížďce mám píchlou duši. Po krátké úvaze jsem zadní kolo odmontoval a vyměnil za rezervní, jehož pláště byly ale opatřeny hřeby. Při mém handicapu mi to trvalo 20 min., nezbyl čas jet z Vestce do Hlubočep na sraz na kole, ostatně s hřeby by to ani moc nešlo, takže jsem jel ke Krčské nemocnici autem a dál pokračoval v sedle. Přes tuto nepříjemnost bylo vše zalidé sluncem, v reálu i obrazně, vyfoceni Vláďou Douskem (který se po operaci kolene dostavil o berlích), posílení Iviným čajem s rumem, jsme v dobré předvánoční náladě vyjeli na parovinu tyčící se nad Vltavou. Připili jsme si a vyslechli projev Jardy Slavíka, který na naše tradiční místo dorazil pěšky s Herbertem a který se samozvaně jmenoval náčelníkem po nuceném rozpuštění našeho ASHC a prozatímním ustavení nové ASHC (to S může znamenat sdružení). Jarda završil projev vánočním a novoročním přáním, načež jsme se ubezpečili, že se zde za rok zase sejdeme. Cestu domů příjemně prohřívalo popolední prosincové slunce. Přes veškeré krize to byl dobrý rok, doufejme, že ten další nebude horší

• 

Cyklovyjížďka koronaviru navzdory

Neočekávané pandemické rozšíření neviditelné bestie z Wu-chanu uštědřilo světu tvrdou ránu a uvrhlo ho do krize, krerá nemá obdoby. Atd., adt., všichni sledujeme média. Vyplo se i ASHC. Z médií taky víme, že nastává postupné rozvolňování dopadů zápolení s první kovidovou vlnou a při reprodukčním čísle kolem jedné, při zhruba stovce pozitivně nakažených za současného provedení cca 8000 testů během jednoho dne a při sledování dalších parametrů se mi zdá, že v několikaměsíčním období mezi případnou druhou vlnou by vypnuté ASHC mohlo oživit svou činnost v podobě někrerých vybraných vyjížděk. A tak, milí kamarádi, je na vás, abyste přijali pozvání na naši usedlost do Malého Ratmírova v čase od 5. do 7.6. na vyjížďku Českou Kanadou. Ubytování během víkendu je v naší chalupe zajištěné, hygienické zásady domluvíme na místě. Po výletu následuje posezeni s grilováním, točené pivo bude k dispozici. Mapa je zde.

     Cyklovyjížďka koronaviru navzdory se pro nedostatečný počet účastníků bohužel nekonala. Příště tomu tak doufejme nebude.

Výroční členská schůze ASHC, z důvodu koronavirové krize odložená

Ze známých důvodů byla členská schůze našeho spolku v salonku MATu odložena na 23. června, tedy dokonce za termín 5. až 7. června, kdy měla proběhnout oživovací akce vypnutého ASHC v Malém Ratmírově, z níž nakonec nic nebylo. Sešlo se nás devět z celkového počtu 18 členů, což zaručovalo usnášeníschopnost. Schůzka proběhla standardně, po předmluvě Kíti týkající stížnosti občanky na Černočické závody (viz za okamžik zobrazená Výroční zpráva), úvodnímu slovu a zprávě o financích a hospodaření přednesl Výroční zprávu pan prezident a nelze se nezmínit, že ještě důrazněji vyslovil chronický apel na snižující se účast na akcích, přičemž podotkl, že se s tím nedá nic dělat. Mimochodem, podle vysloveného stanoviska a po kladném zhodnoceno všech zúčastněných, dále po pozitivním přístupu dotyčného k ASHC, byl jako nový člen spolku přijat Radek Svojše (& syn). Gratulujeme. Doufejme, že pozvedne účast na akcích. Diskuse a tradiční pohoštění zakončilo zchůzi.

• 

Svítání nad Prahou 2020

Tato cykloakce byla zapřičiněním koronavirové krize odložena o 3 týdny a z důvodu deštivého počasí posunuta na neděli 12.7. Sraz pod ocasem ještě za tmy tmoucí ve 4.00 hod, pak jízda podle itineráře, který bezvadně připravila Iva, spícími ulicemi, mlčícími náměstími, ztichlými cestami v prázdných parcích, podél Vltavy, kde klidná hladina zrcadlila odraz svítání, liduprázdnými zákoutími či úchvatnými historickými pamětihodnostmi, prostě úžasná záležitost. To všechno vím zprostředkovaně, protože jsem tam z mně známých důvodů nebyl, takže věřím, že snídaně na Kampě ve světle vycházejícího slunce završila tuto pohodovou akci. Zde je mapka itineráře.

• 

Swiss Epic 2020 - Kristián a Martin Stošek jsou bronzoví!

Česká bikerská dvojice Kristián a Martin (Future Cycling - Northwave) měla podstoupit svou premiéru na březnovém Cape Epic, ten byl však pouhý den před svým startem zrušen. Po návratu z Jižní Afriky Kristián s Martimem během koronakrize udržovali dobrou formu a prvním oficiálním závodem maratonské série Epic se pro ně stal v termínu od 18.8. do 22.8. 2020 sedmý ročník etapového závodu Swiss Epic. Nabitá startovní listina (vzhledem ke končící první vlně covidové krize), 333 alpských kilometrů, 12 850 nastoupaných metrů, vítězství v druhé etapě, dvě pódia a celkové třetí místo s časem 15:30:30, to jsou skvělé výsledky, na které jsme pyšní. Gratulujeme! Vyhráli Nino Schurter s Larsem Forsterem (Scott-Sram, 15:13:44), druzí byli Fabian Rabensteiner a Samuele Porro (Trek-Pirelli, 15:24:16). Kulhavý podle propozic nedojel. Mezi ženami první místo obsadily Annika Langvad a Haley Batten (Specialized – Racing, 3:50:35). Více na mtbs nebo na stránkách Swiss Epic. Poslechněte si taky hodnocení kluků.

• 

Místo Zahrádek opět Stožec

S ohledem na nevalnou účast (že pojedou, napsali Kíťa, Iva, já, Karel, Věrka a kupodivu i Pepino) domluva byla taková, že výchozím stanovištěm bude jako loni opět Stožec, nikoliv Zahrádky. Kíťa s Ivou přebývali ve svém bytečku a já s Pepinem v maringotce na chalupě u Karla. V pá. večer jsme při opékání buřtů poklábosili, já zavolal pomocí videohovoru na abiturientský večírek gymplu do jedné pražské restaurace. V so. převzal velení pochopitelně Karel a při dobré kávě a skvělých koláčích stanovil trasu Stožec (n.m. 750m), Vltavskou magistrálou přes Černý Kříž do Pěkné, Záhvozdí, stoupání na Knížecí Stolec (n.m. 1 236 m), zde rozhledna s výhledem, jenž bere dech. Návrat přes Andršov a Záhvozdí. Pivní pozastavení na zastávce v Černém Kříři, zde příjemná rozprava po dobře vykonané práci. Večerní opékání buřtů bylo pak ještě hlučnější, Karlova single malt skotská whisky Caol Ila z ostrova Islay byla vynikající. V ne. opět při koláčích a kávě Karel vytyčíl trať Stožec, Oslí cestou ke Schwarzenberskému kanálu, na Hučině stoupání směr Plešné jezero, po 1km odbočení směr Říjistě, odtud zas vzhůru a pastvinami dolů na Klápu, zpět ke Schw. kanálu, jízda náhorní planinu s krásnými výhledy, sjezd k Lipenskému jezeru. Můj pád s kola ve sjezdu na štětku při dohánění přívozu 500 m před přístavištěm z Bližší Lhoty přes vodu do Horní Plané, šití mého zakrváceného obličeje na pohotovosti tamtéž (viz foto na konci galerie) a CT hlavy v Č. Budějovicích už nepatří do scénáře šumavských vyjížďek. (Obě trasy dány dohromady za pomoci Karla.)

• 

8. (patrně) Memoriál Petra Poláka v Brdech

Volal jsem Vláďovi, zdali mám napsat do výše uvedeného nadpisu číslici 8 nebo 9, protože v r. 2019 je na fotkách označení 8. Memoriál, což je i na těch současných. Ale po delší diskusi Vláďa pravil, že sice tehdy vykreslil do záhlaví osmičku a že zřejmým důvodem byly i jisté neshody s Míšou (Petrovou snachou), momentálně ale mínil, že sice mám recht, že je to 9. setkání, ale že ve skutečnosti jde o 8. výročí. Taky projevil vůli, že s panem prezidentem Jardou a Kíťou se usnesou na definitivním označení. Petr se na nebesích těmto drobným nejistotám potutelně usmívá a mimochodem, měl co dělat, aby teplým a slunečným počasím, které si od Pánaboha zapůjčil, kompenzoval silný vítr 6 m/s. Přemlouváním manželek taky zajisti, aby byla větší účast než minule. Kíťa s Ivou, Slávkem, Honzou na novém karbonovém celoodpružeňáku a čerstvým členem Radkem se synátorem se vydali na krkolomnou cestu z Černošic přes rokle u Černolických skal, pak přes Cukrák na parkoviště na vrcholu Řevničáku, kde se setkali s námi, tedy s Vláďou, Petrovým kamarádem, hostujícím Jiřím Stivínem, Pepínem a se mnou. Pokračovali jsme cestou necestou, "to sou panoramata", projevoval se Slávek, přičemž ústředním bodem brdského hřebene byl dub Třebízského. U lesního jezírka na Vrahově potoce po Vláďově miniproslovu o Petrově vřelém způsobu života jsme se vyfotili a foto poslali s melodií zahranouna flétnu Jiřím netrpěpivému Petrovi. Následovala Kytínská louka, potom Skalka s menším občerstvením. A pak do domovů (někteří po návštěvě u Pepy na chatě v Lipencích). Díky Petře, bylo to perfektní. (Baletky sice nedojely, asi stejsly na dálnici, což Petr zřejmě podcenil, ale stejně by pro jejich autobus na lesním parkovišti přeplněném auty nebylo místo.)

• 

Zrušení Černošických závodů kvůli 2. vlně covidu 19

"Milí kamarádi, přátelé kol, která mají křídla, sděluji Vám s politováním, že vzhledem k pokračující nepříznivé situaci kolem covidu 19 a stále se zpřísňujícím omezením nejrůznějších činností a aktivit ruším po konzultaci s organizátory závodu letošní ročník spolkových závodů v Černošicích.

Stálé zdraví a pevnou naději, ahoj

Jarda Slavík"

• 

Prokopským údolím tradičně při hrozícím přechodu Psa do 5. stupně

Přesto či právě proto, při narůstajícím indexu rizika zuby cenícího Psa podle statistik ÚZIS, při zvyšující se hodnotě reprodukčního čísla a začínající třetí vlně koronavirové pandemie, za situace, kdy z Velké Británie přicházejí do světa zprávy o nové více nakažlivé mutaci viru, u vědomí toho, že se nebudeme moci po vyjížďce občerstvit U Škopů, tak přesto či právě proto jsme se 19.12. sjeli v Hlubočipích na konečné tramvaje za účelem naplnění ušlechtilé tradice s kouzlem Adventu a Vánoc. A bylo nás hodně, celých 21 účastníků vyjížďky, přičemž 14 členů. Za inverzního počasí jsme najeli do Prokopského údolí a zamířili na nám důvěrně známou vyvýšeninu náhorní planiny nad Vltavou a dálnicí. Tam jsme pobyli, popili, poklábosili, popřáli si a vyfotili se. Na dodržování protiepidemických opatření dohlížel Kíťa. Následoval sjezd a před cestou k domovům jsme se ujistili, že příští tok v adventním čase zase završíme touto vyjížďkou následující sezónu. To už budeme 3/4 roku po očkování.

Výroční členská schůze ASHC a přehled akcí na rok 2019

Podobně jako koždoročně v posledním téměř čtvrtstoletí, proběhla 20. března v salonku kavárny MAT naše členská valná hromada, představující po společenské stránce zahájení nové cyklistické sezóny ASHC na rok 2019. Po úvodním slovu a zprávě o financích a hospodaření přednesl Výroční zprávu pan prezident, v které posoudil a zhodnotil minulou cyklistickou sezónu i jednotlivé akce, přičemž Honza průběžně pořizoval zápis valné hromady (čti), v němž jsou zahrnuty i výsledky ASHC tour 2018, volby, Plán akcí na rok 2019 a diskuse. Přesto mám potřebu zmínit tři věci, které nejsou v zápise uvedeny. Jednak to, že jsme vzpomenuli naši kamarádku Věrku Mindokovou, která až do svého skonu nám pomáhala a s námi spolupracovala. Dále zmiňuji tu skutečnost, že prezident Jarda ve svém promlouvání zmínil, abychom případně nazhistotickýminačili, že na roli prezidenta vzhledem k nepříznivému vlivu času na jeho osobu již nestačí, načež my jsme Jardovi důrazně sdělili, že on je ten pravý a že doufáme, že bude ještě roky prezidentem. Poté se pan prezident nechal slyšet, že naše vyjádření ho potěšilo, že to dělá rád a že že se mezi námi cítí mladší, což nás potěšilo a dobrá nálada se přenesla na celou schůzi. Další okolnost je ta, že na základě sdělení Zdenka a Heleny Patočkových, že vzhledem k obtížnosti přípravy a úklidových prací již nejsou schopni pořádat Závody do vrchu, pan prezident jim s naším souhlasem poděkoval a při té příležitosti vyjádřil poděkování Karlovi a Věrce, že pro nás každoročně připravují Orientační závody, a dále Kíťovi a Vláďovi za organizaci Černošických závodů. Politoval ale, že dobrá vůle nebude trvat věčně. Ale my už jsme žádostivi první splečnou akci.

Další, již šestý český úspěh na Absa Cape Epic 2019

Předkládám ucelené Kristiánovo hodnocení závodu, zaslané do mé pošty Kíťou - Tak a je to, hotovo! Je to pár hodin co jsme dorazili do cíle ve Val de Vie, kousek od Stellenbosche. Ale vraťme se ještě ke včerejší etapě, kterou Vám dlužím. Asi se nedalo čekat, že by dýchací a výkonostní problémy náhle odezněly, ale přece jen se to trochu zlepšilo. Začátek jsem musel pozvolně, ale postupně jsem nabíral sil a zvolili jsme s Petterem dobré tempo. Ke konci etapy jsme začali sbírat hodně unavených dvojic a v cíli jsme byli na slušném 10.místě. Etapa jako taková byla hodně těžká, jak jinak, že? Celkově je letošní Epic hodně náročný a etapy dlouhé, ale na druhou stranu je velká část vedená na nádherných singletrackách a pokud má člověk ještě energii si je trochu užít, tak to rozhodně stojí za to. Nejinak tomu bylo i dnes, startovalo se ve Stellenboschi a velmi brzy po startu nás trať zavedla do přírodního parku Jonkershoek, který je doslova rájem bikerů. Tamní traily poměrně dobře znám, v minulých letech jsme totiž vždy bydleli kousíček a často jsme tam trénovali. Dnes se mi kupodivu jelo na začátku poměrně dobře, část závodu jsme se pohybovali na dostřel 3.místu. Musím se ale přiznat, že mi začala chybět mentální síla a nedokázal jsem se správně bojovně nastavit. V celkovém pořadí jak před námi, tak za námi byla poměrně slušná mezera a tak jsem se nějak nastavil na mód závod dokončit, nic si neudělat a “užít” si to. Také jsem si tak liboval, že nás vlastně za celý týden nepotkal žádný technický problém a v tu chvíli jsem přetrhl řetěz - pouhých cca.7km před cílem! Samozřejmě to nebylo fatální a vlastně až o tolik už nešlo, stálo nás to sice jedno místo v celkovém pořadí, ale to nás myslím netrápí. Celkový výsledek tedy 9., v prvních momentech zklamání, ale když se ohlédnu 8 dnů zpět, kdy jsme do závodu šli s minimálními ambicemi, tak si myslím, že to můžeme brát jako úspěch. Mě samozřejmě nejvíce mrzí, že jsem nebyl schopen podat lepší výkon - Petter měl na boj o první pětku - ale já sám vím, že má příprava letos nebyla optimální a moje fyzická připravenost byla nejhorší ze všech mých dosavadních účastí. Velmi pozitivní zkušenost si ale odvážím ze spojení s Petterem. Netušili jsme ani jeden z nás jak to bude fungovat, přece jen je mezi námi 17 let věkového rozdílu. Ale Petter je moc fajn mladý kluk, který má obrovský talent a potenciál a já jsem moc rád, že jsem mu mohl předat své zkušenosti a uvést ho do takového závodu jakým je Cape Epic. Uvidíme až letošní ročník lépe strávím, pak se rozhodnu jestli se do toho ještě jednou pustím a také případně s kým - s Petterem budeme určitě v kontaktu!
Ještě možná pár čísel na závěr. Letos jsme absolvovali 634km, nastoupali 14 400m a trvalo nám to 27h6m. Technické problémy jak jsem zmiňoval vlastně žádné, pouze jeden přetržený řetěz v poslední etapě. Spotřebovali jsme cca.2 litry mléka Squirt do gum, já 4 gumy Schwalbe, Petter 5 gum Maxxis a každý dva řetězy. Zajímavější by byla spotřeba paliva, ale nemám přesné údaje.Petter má spalování jak benzínový 8-mi válec a jen během každé etapy zkonzumoval 10-14 gelů!! Pro srovnání má spotřeba byla skoro třetinová. Toť asi vše, doufám, že se Vám reporty líbily a myslím, že mohu nyní prozradit, že v letních měsících chystáme společně s ATC computers malou akci, na které určitě bude prostor pro osobní kontakt a Vaše otázky.
Přeji všem krásný začátek jara a těším se někdy na viděnou!
Kristian
Více informací podá event. mtbs či web cape epic.

Českou Kanadou již popáté

Poté, co Voděradské bučiny a Orientační závody byly v období sucha odvolány pro déšť (OZ odložen na 8.6.) a Patočkovy šlapačky byly poprvé zrušeny, bylo na místě, aby vyjížďka Českou Kanadou proběhla podle Plánu akcí na rok 2019, tzn. 1. 6., byť by předpověti počasí udávaly jakákoliv data včetně deště či přeháněk nebo včetně silnějšího větru. Ale naštěstí bylo krásné počasí, sluníčko prohřívalo krajinu na nějakých 23 stupňů a i větřík byl minimální. S Kíťou, Ivou, Slávkem a Galjou jsme se úzkokolejkou přepravili do Senotína, po vybraných silničkách a cestách jsme projeli náročnějším terénem lesů a luk půvabné České Kanady a na konci 50ti kilometrové vyjížďky jsme všichni měli dobrý pocit z vykonané cyklistické práce a prožité zábavy. Akorát pivní automat v Novém Světě nebyl v provozu. Na naší chalupě pak probíhala relaxace a grilování, až do půlnoci gradovala dobrá nálada, pilo se točené pivo z pípy a láhev skotské whisky věnovaná zapíjení zdraví a štěstí mé (první) vnučky Stelinky zůstala nakonec prázdná. (Dokonce pil i Kíťa a nechal se odvézt na Holenku Ivou.) Z vyjížděk Českou Kanadou se již pomalu stává tradiční akce.

Orientační závody

Nebyla to úvodní společná cykloakce, jak tomu mnohdy bývalo v minulosti, ale pro předpověď deště akce odložená (z 27.4. na 8.6.), a to z obavy některých cyklistů o promočení či zablácení. Aktuální déšť se však podle Karla tehdy dostavil až v 16 hod., takže by i ti největší spozdilci, kterými byli tentokrát Radek se synátorem, se do cíle dobrali nesmočení. Kči taky pravil, že příště už nepřistoupí na požadky jakéhokoliv odkladu. Atmosféra současného závodu byla osobitá, zajímavá a hodnotná, ostatně jako těch předchozích 23 orientačních závodů, ale nutno podotknout, že přestože bylo krásně, do Žehrovic dorazilo poměrně málo lidí. V kategorii jednotlivců zvítězil Tomáš, který objel všechna stanoviště, v kategorii dvojic (kupodivu při Kíťově orientačním nesmyslu) Kíťa s Ivou. Tomáš kromě poháru za prvenství získal od otce a syna Svojšů i pohár putovní a taky šampus. (Ostatní viz fotky.) Zas a znovu, již po dvacáté čtvrté, všichni děkujeme Karlovi a Věrce za náramně prožitý den s porcí sportu a milého posezení, se zásobami dobrého jídla a pití, a je příjemné říci, že jako projev díků dostal Karel od pana prezidenta za odměnu láhev domácího Calvados.

Svítání nad Prahou

Přestože jsem na Svítání tentokrát nebyl přítomen ( byl jsem totiž v sobotu 29.6. s pravidelnou nepravidelností povolán k odbornému poradenství na jednom věčném seriálu a mohl jsem tedy vstávat o 5 hodin později), z dobře informovaného zdroje jsem obdržel informaci, že to bylo bezvadný. A já z předchozích Svítání vím, že tomu tak bylo. Fotky, které poslal Vláďa, napovídají pouze částečně, kudy se jelo.

Stožec místo Zahrádek

Při standardní účasti Kíťa, Iva a já jsme se nakonec domluvili, že nepojedeme na Zahrádky, ale do nového bytu Kíťi a Ivy ve Stožci. Onen byt je v renovovaném paneláku v posledním 4. patře v podkroví a má pěknou terasu s výhledem směrem ke Karlově chalupě. Oslavili jsme v něm i Iviny kulatiny. Kíťa s Ivou se přihlásili na 27.7. na závody na Churáňov, takže brali vyjížďku jako tréningovou a akční, přičemž já jsem se je snažil následocat a v neděli už jsem toho měl plné zuby. Nezbyl ani čas na focení - viz omezené množství fotek. Byly to takové členité okruhy, v so. přes 60 km a v ne., kdy jsme vyráželi po dešti ve 13.00, necelých 40 km. ( Mimochodem, hodnoceno po 27.7., Iva v závodech ve své kategorii od 50. let zvítězila, Kíťa v kategorii od 60. let byl 12. Gratulujeme. )

Prášily

Loni na Zahrádkách při večerních rozpravách u ohně nastala situace, kdy jsme zvažovali, do jakých šumavských oblastí se za rok vypravíme. Slávek s Galjou podali informaci, že v nedaleké minulosti navštívili s autokaravanem kemp v Prášilech u Prášilského potoka, sice menší než Zahrádky (o prázdninách naplněné), ale slušně vybavený (se sprchami a toaletami), načež jsme tehdy vyslovili všeobecný souhlas. S+G navíc zajistili pro aktuální vyjížďku poslední víkend v srpnu účast dvojice svých kamarádů, cyklistů s autokaravanem Andrey a Pavla, kteří navíc měli místopis Prášilska v malíčku. Ti se stali během akce i našimi kamarády. Sobotní vyjížďka byla hodně náročná v členitosti prášilské krajiny a měřila necelých 40 km s 800 m převýšení, ta nedělní na Poledník měřila stejně, byla však co do převýšení méně náročná (až na šotolinový krpál na Oblík, jehož valnou většinu jsem jel na kašpara a nadvakrát s odpočinkem na kládách na krátké takřka rovince). Nedělní trasu jsme ovšem absolvovali bez Andy a Petra, kterí se vydali pěšky na všude rostoucí houby. Večerní nadprodukci masného materiálu na grilu a přiměřenou konzumaci tekutin s 3,5% až 40% obsahem etanolu nemusím připomínat. (Fotky moje a Ivy, ty Petrovy ještě nedorazily...)

8. Memoriál Petra Poláka v Brdech

Již poosmé, a opět v Brdech, jsme přijeli uctít památku Petra Poláka. Vyjížděli jsme jako loni z lesního parkoviště mezi Mníškem a Řevnicemi, ale tentokrát nás nebylo mnoho jako na předchozích memoriálech, naopak, bylo nás málo, a sice čtyři, navíc Vláďa zajistil účast Petrova kamaráda, flétnisty Jiřího Stivína, Vláďova vrstevníka, též elektrokolisty. Ale k malému počtu zůčastněných se ještě vrátím. Za slunečného počasí (Petr zase ukecal Svatého Petra) jsme projeli nádherné kouty brdské vrchoviny, s vyslovovanými vzpomínkami a nevyslovenými myšlenkami na Petrovu dobrou náladu, jeho humorné průpovídky či epizodky, zkrátka jeho pojetí života. U lesního jezírka na Vrahově potoce Petrovi Jiří Stivín zahrál na flétnu, v hospodě U Zrzavýho paviána v Halounech jsme mu připili a na louce u lesní cesty jsme mu věnovali, držíce se v kruhu s rukama na ramenou parťáků, půl minuty ticha. No a pak jsme se rozjeli k domovům, Vláďa a Jiří sjeli do Řevmic (přijeli na kolech), my jsme vyšlápli Řevničák k parkovišti. Mimochodem, to bylo tak narvané auty, že autobus s baletkami se tam nevešel a musel se vrátit do Olomouce.
Pokud jde o mé pozastavení se nad malým počtem nás účastníků na tomto memoriálu (a nemyslím, že odejití Petra před 8 lety způsobilo jakési ochlazení vstahů k jeho osobě) nebo i na dalších akcích, trvá stav, že princip a duch ASHC zkomírá, že členové ASHC na pozvánky na vyjižďky vesměs neodpovídají, a tato akce tento nežádoucí jev potvrdila. A to nemluvím o akci Brdské hřebeny 17.8., kterou měli garantovat Kíťa a Pepino a kterou se nakonec Kíťa rozhodl do mailů neuvést. Bude třeba znovu tuto situaci na příští výroční schůzi v Matu projednat.

Životní závod Kristiána - 2. místo na MS

Byl jsem na chalupě, když mi tůhle volal Kíťa z Rumunska a řekl mi skvělou zprávu o 2. místě Kristiána na MS XCM 2019 (20.-22.9) ve švýcarském Grächenu. Byl to obtížný 90ti km závod se 180 účastníky a více než 4000 metry převýšení. "Sto metrů po startu tam někdo spadl a já se do pádu také dostal a urvalo se mi BOA kolečko na tretře, jel jsem tak s povolenou botou, což vůbec nebylo ideální a popravdě jsem si myslel, že je po závodě. Ale dal jsem si naštěstí rezervní tretry na první feedzonu, stejně jsem ale jel 14 km bez boty. Když jsem vyrážel s novou tretrou z depa, tak se mi honily myšlenky, že je konec, měl jsem ztrátu 2,5 minuty a byl někde na 40. místě(...)" Jeho letité zkušenosti z dlouhých a těžkých maratonů mu ale jasně říkaly: takovéhle závody se nerozhodují v první půlhodině, naopak, až v poslední hodině. A měl pravdu... (věty převzaty z MTBS). Životní výsledek! Gratulujeme!
Kdo chce víc, tak na mtbs nebo webu UCI.

25. Černošické závody

Sobotní pátý říjen 2019 se stal pro klub ASHC významným dnem, a sice dnem jubilejních 25. Černošických závodů. Už podruhé se nestartovalo z ulice V Zahradách, ale zhruba 150 m odtut ze zahrady poblíž lesa navazující na ulici V Mýtě, kterou vlastní Kíťova rodina. Ale na rozdíl od loňska, kdy bylo ideální cyklistické počasí, veškeré portály tvrdily, že bude pršet a foukat protivitr. Připadalo mi, že déšť nabral na síle a vítr zešílel (vzpomněl jsem si na přeřeknutí jednoho komentátora počasí, který kdysi hlásil, že bude foukat vítr, který večer zešílí...místo zesílí...) v průběhu času, kdy jsem šlapal na Roblín. Z důvodu špatné předpovědi byly zrušeny loni povedené závody pro děti. Nakonec všichni dojeli špinaví a zablácení do cíle, po převlečení, zahřátí čajem (s rumem) v garáži a zhltnutí párků pan prezident nás podělil o poháry a diplomy (hlavní závod vyhrál nečlen ASHC profík Matouš Ulman, náš Tomáš Kolínský byl druhý, ženy vyhrála zase Iva, veterány opět nečlen Miroslav Brabec. Pro větší zájemce zde jsou výsledky závodu. Všichni nečlenové ASHC se postupně rozjížděli domů a my jsme ještě potom vzhledem k deštivému počasí v garáži při výtečných koláčích a výborné bábovce mimo jimé vzpomínali na to, jaké to bylo před 25 lety i později. Pro déšť ani nedošlo k pečení buřtů. Mimochodem, děkujeme Kristiánovi a Šárce za předpřípravu prostoru startu a cíle a samozřejmě organizačnímu týmu.

Prokopským údolím nakonec

Příjemná cyklistická radice, trvající více než dvě desetiletí, byla po okraj naplněna. Opět jsme se sešli v adventním čase na obvyklém místě a bebylo nás málo. Naopak, bylo nás dost, sedm z nád byli členové ASHC (přijel taky Kristián & spol.), sedmnáct z nás byli nečlenové, přičemž mnozí se zúčastnili i některých jiných předchozích akcí. Tak jako obvykle "spanilá jízda" Prokopským údolím až na naše oblíbené místo ve východní lokalitě hlubočepské náhorní plošiny, pod námi Vltava a magistrála, debata o zvyklých či nezvyklých tématech, o příbězích, o zážitích, focení na památku, výměna duše Iviny kola, proslov a přání, abychom se tu za rok zase potkali, přípitek slivovicí a následný sjezd za občerstvením do hospůdky U Škopů, kde již čekal tentokrát nejedoucí prezident ASHC Jarda. Zde jsme společně příjemně poseděli a poklábosili. Příští rok zase uletí a my přes veškeré životní slasti i strasti dozajista znovu v pozitivním smyslu naplníme a prodloužíme tuto oblíbenou tradici s kouzlem Vánoc.

Výroční členská schůze ASHC a přehled akcí na rok 2018

Tak jako každý rok, proběhla v salonku MATU 22. března úvodní členská schůze, zahajující cyklistickuo sezónu ASHC roku 2018. Po úvodním slovu a zprávě o financích a hospodaření pan prezident nejprve zmínil neutěšenou vnitropolitickou situaci, následně ocenil skvělou účast Kristiána na Cape Epicu, pak rekapituloval činnost ASHC za minulý rok, vzpomínal, kladně hodnotil trojici závodů, konstatoval letitou nízkou účast na vyjížďkách i v souvislosti postupujícím věkem členů zakladatelů, vyjádřil naději ve vyrůstající syny a dcery mladších členů a přispěl k diskusi o některých chronických (jak s neplatiči, malá účast na vyjížďkách...) či subakutních (e-kola, přidání dětské závodní tratě v Černošicích, rozdělení kategorií na orientačních závodech...) problémech, vyjádřených v podrobném zápisu, provedeném na místě vrchním zapisovatelem Pepinem.
Po přestávce vyplněné konzumací tradičního menu a klábosením nejen o cyklistice byl stanoven Plán akcí na rok 2018 víceméně kopírující plán z předchozího roku.

Skvělý český úspěh na Absa Cape Epic 2018

Věděli jsme, že Kristián se na Cape Epic, tentokrát již čtvrtý v pořadí, důsledně připravoval. Odpovídající formou (oproti minulému ročníku) disponoval i jeho spolujezcec Alban Lakata. Očekávali nelítostný souboj s Jaroslavem Kulhavým provázeným Američanem Howardem Grottsem (Investec Songo Specialized), německo-brazilskou dvojicí Manuel Fumic a Henrique Avancini (Cannondale Factory) a jinými. Tak jako oni, i my jsme věděli, že v oněch osmi dnech bude záležet nejen na načasované formě, ale i na příslovečném štěstí, vylučujícím např. úrazy nebo defekty, s kterými má Kristián bohaté zkušenosti. (Viz níže při Grand Finale defekt zadního kola rychle opravený 10 km před cílem.) Průběžně vedli Kulhavý s Grottsem, Kristián s Albánem dotahovali Fumice a Avancina a až do Grand Finale byli o 20 vteřin třetí. Gand Finale rozhodlo, první místo zaujali skvěle jedoucí Jára Kulhavý s Grottsem, vynikající druhé místo obsadili po zdolání německo-brazilské dvojice jezdci na Canyonech Kristián (po skvělém prvním místě před čtyřmi lety) a Albán. !!! GRARULUJEME !!! Skvělý český triumf dovršil Ondřej Fojtík s Italem Massimo Debertolisem (Wilier Force 7C 2) v kategorii Masters.
Po zhlédnutí galerie se podívej i na sestříhané krátké video Grand Finale pod galerií z posledního dne Cape Epic 2018.
Více informací podá event. mtbs či web cape epic.

Voděradské bučiny

Vyjížďka skrz Voděradské bučiny, přestože v loňském roce nebyla, byla. A byla podle názoru náší pětice zúčastněných (garanti vyjížďky Honza a Pepino, Kíťa bez Ivy, zápolící s virózou, Kolík a má maličkost) velice zdařilá. Byla zdařilá pokud jde o počasí (slunce na blankytně modré obloze, mírný vítr 2 m/s, teplota 23 st.), pokud jde o terén (asfalt, šotolina a lesní cesty necesty, kopce nekopce) a bylo rozkvetlé jaro a dobrá nálada v nás. Při občerstvení po absolvování skoro 40 km bylo o čem mluvit.

Šumava - Polka

Tak jako minulý rok o druhých květnových svátcích jsme zase navštívili všem členům ASHC známý ponzion Polka, jenže tentokrát jsme se domluvili, že sérii vyjižďek umístíme na náš web. S ohledem na nánosy času, pokrývající vyjížďky a projevující se už po několika málo letech, již nyní zapisuji, že v sobotu já, Kíťa a Iva jsme vystoupali na vrcholek jihozápadně nad silnicí Horní Vltavice - Borová Lada, sjezd svážnicí k Borovým Ladám a před můstkem přes potok výjezd na horní "modrou" cestu na Knížecí Pláně, zde občerstvení, výjezd na Bučinu, výjezd a sjezd k pramenům Vltavy, výjezd na Černou horu, sjezd k Ptačí nádrži, pak Březník, zase výjezd k Ptačí nádrži, Filipovu Huť, výjezd a sjezd na Horní Kvildu, pak přes Kvildu a Borová Lada na Polku. Skoro 80 km, nastoupaných 1 040 m. V neděli přijeli Karel s Věrkou ze Stožce, z nimi jsme vyjeli na "modrou cestu" na Knížecí pláně až k oné nové ze včerejška, po ní sjezd k Borovým Ladám, podél Chalupské slatě cyklostezkou a poté po silnici přes Nové Hutě výjezd na Pláně, zde občerstvení, dále sjezd, výjezd, sjed, výjezd a sjezd do Lipky, načež výjezd a sjezd na Polku. V ponděli jsme zajeli do Stožce a s Karlem a Věrkou jsme přes Nové údolí dali osmikm výjesd lesní cestou na Třístoličník (mnohde jsem jel i na kašpara). Po občerstvení sjezd po silnici zpátky. V útery (už bez Věrky a Karla) jsme zaparkovali auta na Filipově Huti, sjezd na Modravu k Roklanskému potoku, asvaltovou cyklostezkou kolem Rybárny a Javoří pily podél potoka, pak výjezd na Poledník, načež sjezd k silnici Srní - Prášily a podél Vchynicko-Tetovskéko kanálu na Antýgl, kde Kíťa s Ivou dali výjezd po lesní cestě podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu a následný přejezd na Filipovu Huť. Já jsem dojel do Modravy a potom vyjel na Filipovu Huť. Poslední občerstvení u Korýtka, káva na Kvildě a to bylo všechno. Bylo krásně a že bylo větrno, nevadilo.

22. orientační závod v KŽ

Nemá smysl po 22. opakovat, že Karel připravil dobře trasu závodu, že rozmístil dobře značky, že příprava před závodem byla optimální, není třeba po 22. sdělovat, že občerstvení všeho druhu, připravené Věrkou, bylo výtečné, není nutno po 22. vypovídat, že všem se 22. závod moc líbil stejně tak jako příjemné tradiční posezení po závodě. Není nutné kopírovat, stačí aktualizovat (baletky vyjímaje).
Pan prezident rozdělil ceny, přičemž kategorii jednotlivců vyhrál Pepa Mindok, kategorii dvojic radek Svojše se synátorem. Ostatní viz fotky v galerii.

Českou Kanadou počtvrté

V kempu Slovan, za vlahého pátečního odpoledne, pak podvečera, později večera, v zázemí autokaravanu Edy jsme se Slávkem popili pár piv a pár panáků Myslivce, což nakonec způsobilo, že jsme druhý den v sobotu dojeli na hrad Landštejn nikoiv po mnou zamýšlené cestě, ale oklikami. Pro snadnější pochopení celé situace to bylo tak, že před časem jsem se účastnil výletu úzkokolejkou z Malého Ratmírova do Nové Bystřice, pak na kolech přes Artoleč, Mýtinky, Návary, Veclov a Staré Město pod Landštejnem, Lndštejn, Blato, Kaproun, Kunžak a chalupa v Ratmírově. Výlet vedl náš kamarád starousedlík Martin, ne já, což způsobovalo, že jsem se více kochal krajinou a nevěnoval pozornost křižovatkám. Netušil jsem totiž, že v budoucnu tudy povedu cykloakci ASHC. (Martin mimochodem pořádal v sobotu v dem našeho výletu v kempu Slovan nohejbalový turnaj a nemohl s námi jet, jela pouze jeho žena Hanka a moje dcera Jana.) Onoho pátečního podvečera jsem se chtěl u Martina zastavit a procvičit si trasu na mapě Google, ale pod vlivem svitu zapadajícího slunce a pak vycházejícího měsíce a dále pod vlivem vlivu dobté nálady k tomu jaksi nedošlo. Ale sobotní padesátiminutová cesta vláčkem na konečnou a padesátikilometrová vyjížďka neměly sebemenší chybičku, stejně tak následné grilování na naší chalupě.
V neděli jsme se Slávkem a Galjou zajeli podívat se na naší novou kobylu Melanie a pak na Holenku za Kíťou a Ivou, v pondělí se S+G přestěhovali do kempu v Jindřiši, já je tam navštívil a zrekapitulovali jsme některé prožitky proběhlé cykloakce.

Rodinné vítězství

V sobotu 2. června 2018 startoval v Klatovech 25. ročník proslulého Krále Šumavy MTB. Závod je součástí série Bike MaratonManu Europe a Author Mamrathon Tour 2018 a jel se jako Mistrovství České republiky XCM 2018. Jasným favoritem kategorie Elite na 105 kilometrové královské trase s převýšením 3200 m byl Kristián, který s přehledem kontroloval celý závod, svým soupeřům nedal posledních 40 kilometrů před cílem šanci a dojel si pro druhý titul mistra republiky XCM ve skvělém čase 4 hodiny a 18 minut. Následovalo oslavné vyhlášení a brífink v čele s Kristiánem a dalšími vítězi a vítězkami XCM.
45 kilometrovou trasu v kategorii muži 70 a více let absolvoval i Kíťa. Až později jsem se dozvěděl, že chtěl podpořit v závodě Kristiána a taky vyhrát. A vyhrál! Gratulujeme k rodinnému vítězství! To tu ještě nikdy nebylo!
Na start Krále Šumavy se letos postavilo více než 2500 závodníků a závodnic, oproti loňskému roku o více než 200 bikerů.

Patočkovy Šlapačky

Konaly se v období četných lokálních bouřek, průtrží mračen a přívalových dešťů a já věřím, že Zdenek Patočka po rekognoskaci evropského meteorologického portálu Yr.no v součinnosti s naším ČHMÚ Plus výstižně zkrátil dobu závodu na tři místo čtyřech tradičních jízd, načež několik vteřin po zkráceném závodu prudká nedlouho trvající sprška zahnala závodníky jednak do garáže domu, dále pak na terasu pod úplně roztaženou pergolu. Zde už od dopoledne Helena zaplňovala velký stůl svými skvělými koláči a výbornou pizzou. Čtvrtá jízda v rozbahněném terénu by stejně neměla význam a mimochodem ještě před závodem Zdeněk podal informaci o nedostatku vody v místní studni vlivem předchozího sucha a o nutnosti šetření, takže závodníci by museli přebírat ceny zabahnění. Občerstvení potom pokračovalo tradičními utopenci naloženými podle Zdeňkovy receptury a sousedkami donesenými sladkostmi. Všichni si to užili. Účast včetně členů ASHC byla vcelku dobrá, nejvýš došplhal Tomáš Kolínský, kdy předním kolem pokořil hranici 105 m.
(Ti, kteří fotili, fotky neposlali, takže jsem musel použít ty mnou nafocené...)

Svítání

S ohledem na setrvale chronickou nechuť k nočnímu vstávání jsem měl za to, že na rozdíl od loňského svítání za letního slunovratu si dám pauzua budu spát. Postupně jsem však podlehl přemlouvání, s nevolí jsem překonal odporné zvonění budíku v 03.00 v noci a ve 04.00 jsem byl u ocasu koně Svatého Václava společně s garantem Kíťou a jeho Ivou, Alešem, Lukášem, přijel i Radek se synem a další externí cyklisti, bylo nás celkem 11. Z Václaváku, který nikdy nespí a žije neustále, jsme dojeli k Nuselskému mostu a pak na Vyšehrad a pak...Koho z nepřítomných by to zajímalo, nechť se podívá na okruh na mapce mého mobilu, přenesené z cyklocomputeru na mém kole, a to po kliknutí na příslušný obrázek Hradčan a okolí pořízený z Petřína. Po jeho přejetí a sjetí na Újezd jsme v jednom bistru v 08.30 vydatně posnídali a rozjeli se s báječným pocitem do svých domovů.
(Zase opakuji větu, že řada cyklistů fotila, ale nikdo fotky neposlal, takže jsem v galerii použil ty mnou focené. Snad je pošlou dodatečně...Už poslal Radek...A ještě později Aleš.)

Zahrádky

Autokaravan Eda, Slávek a Galja zaparkovali na Zahrádkách ve čtvrtek, já dorazil se stanem v pátek po poledni a Kíťa s Ivou taky se stanem navečer. Pogrilovali jsme, pojedli, popili a rozhodli, že v sobotu přes nepřízeň počasí v podobě lokálních šumavských bouřek pojedeme pod mým velením jednu z několika klasik na Polku, Vyhlídku nad Strážným (kamž jsme nedojeli, protože po výjezdu přes kótu 1012 m všichni sjížděli za Kíťou uhánějícím na první pozici a neslyšeli můj pokyn k odbočení), na Knížecí Pláně a Bučinu, kde při výjezdu v první třetině nás zastihla kratší přeháňka a zatímco všichni vzali plášťenky, já musel až na vrchol bez pláštěnky ( protože bych se do kopce při mé paréze nerozjel). Na chvíli přestalo pršet, Slávek s Galjou jeli do tábořiště kvůli problémům s Galjiným zadnám kolem a my pokračovali přes praman Vltavy, v úmyslu bylo zajet na Černou horu a dále, když tu u pramane Vltavy nás postihla průtrž mračen s bouřkou a zmáčení jsme pomýšleli na návrat. Poměrně specifickým zážitkem bylo sjíždět od pramene Vltavy na Kvildu v deseticentimetrových jezerech a jezírcích, které se vytvářely na asvaltu. Na Zahrádkách už svítilo naštěstí slunce. V neděli Slávek vedl vyjížďku mně málo známou poměrně kopcovitou malebnou krajinou přes Lipku, taky jsme byli u jezírka zvaného Brloh, o kterém neví prý ani většina Šumaváků. Přes Pláně a Nové Hutě pak návrat na Zahrádky. Kíťa s Ivou v neděli večer odjeli do Prahy, my přespali, v pondělí ráno se Slávek s Galjou před odjezdem balili a já si ještě vyjel na Černou horu. Těch několik šumavských dní stálo za to. (V galerii jsou okruhy z mého cyklocomputeru.)

Passo Pordoi a Passo Falzarego z Arabby

Po loňském výjezdu na Passo Pordoi z Canazei (Dolomity) jsem si kolikrát říkal, jestli výjezd z Arabby na tento pas je více či méně náročný. Stoupání není tak dlouhé, jenže je místy o zhruba 1% strmější. A tak jsme se tam (do Aarabby) s Kíťou vydali. Ujeli jsme těm tropům zužujícím valnou část Evropy do nadmořské výšky 1 450 m, v níž byl položen náš penzion Brigitte, a to přímo v úrovni počátku výjezdu na Passo Pordoi. V Arabbě bylo optimálních 26 stupňů, polojasno, na pasu ukazovalo YR.NO 21 st. Následující den po příjezdu jsme uskutečnili dopolední výjezd na Passo Pordoi bez větších problémů, nahoře pár fotek kouzelných panoramatických výhledů, kafe a štrůdl na terase jedné z restaurací, potom sjezd do penzionu. Zde lehký relax nad mapou na balkónu a odpojední výjezd na 21 km vzdákené passo Falzarego - Kíťa až na vrchol, já do poloviny, abych ušetřil slušně zajeté nohy na zítřejší cyklistiku. Tou byl dvaceti pěti kilometrový táhlý sjezd po cyklostezce a opačný návrat. Do Česka jsme se vraceli s pocitem, že jsou místa, událoti a situace, které ani sebelepší fotky ani vybraná slova nepostihnou.

7. memoriál Petra Poláka

Opět v Brdech, tentokrát na parkovišti u silnice mezi Mníškem a Řevnicemi, jsme se 22.9. sjeli za účelem účasti na již sedmém Memoriálu našeho Petra Poláka. Přijeli všichni kdo mohli, akrát nepřijel autobus s baletkami, k.či. ho objednával čtvrt roku před memoriálem, ale už bylo pozdě, už měly jiný program. Pan prezident Jarda krátce na Petra zavzpomínal, připomněl jeho osobnost, smysl pro osobitý humor, dobrou náladu a kamarádství. Pak jsme se se soukromou vzpomínkou v každém z nás vydali na vyjížďku brdskými lesy, což pro nás bylo s ohledem na zesílení větru z předchozího dne ze tří na šest až osm m/s obzvláště příhodné, protože v lesích, na rozdíl od planin, kde foukal v plné síle, tu sílu ztrácel. Taky teplota klesla o víc než 10 st. Petr sice jistě vedl spor se Svatým Petrem o změně počasí až na neděli, ale přes veškeré úsilí úspěšný nebyl. Na první fotce galerie je ujetý okruh. Proleli jsme se po cestách asfaltových či šotolinových, do kopců či z kopců, rovin bylo málo. Na pohoštění jsme se stavili ve dvou třetinách cesty v hospůdce Čunčí huba. Nakonec Vláďova věta z jednoho z minulých memoriálů - Petrovi by se to líbilo.

24. závody v Černošicích

Tento závod byl specifický tím, že se konal (oproti zabláceným závodům z předchozích let) za jasného počasí, kdy slunce vyhřálo Roblín a okolí na odpoledních 20 stupňů, dále tím, že kvůli opravě silnice vedla objížďka místem původního startu a cíle, takže organizační výbor rozhodl, že start a cíl budou v na pozemku hlavního organizátora Kíťi shodou okolností ležícího v blízkosti šotolinové cesty, na které byl vysprejován počátek a konec závodní traťi, taky i tím, že poprvé byl po dospěláckém závodě připraven i dětský závod, a samozřejmě taky tím, že po letech měl možnost se zúčastnit závodu Kristán, jedoucí v dresu stáje Canyon a na kole Canyon v barvách letošního mistra republiky. Budu se opakovat, když vypovím, že na Roblín vede 6 km stoupání, tu táhlé, tu náročné, tu krkolomné, a pak už se až do cíle klesá, tu za použití pedálů nebo brzd. Za Kristiánem, kterého by od prvního místa odvrátilo snad jen zemětřesení nebo tajfun, se umístil Tomáš Kolínský, třetí Brabec J., z veteránů byl první Brabec M., který měl dokonce o necelou minutu lepší čas než Tomáš, v ženách zvítězila o 16 vteřin Zuzka Mindoková před Šárkou Hynkovou. No a dětským výtězem byl Tomík.
Všem členům a členkám organizačního výboru patří pochopitelně mimořádný dík. Tady jsou výsledky závodu.

Propopským údolím na konci sezóny

Zdá se mi, že život, čas a cyklistická sezóna, vymezené rokem 2018, uběhly o poznání rychleji než ty dříve uplynulé. Je ale možné, že urychlení časových parametrů v mém měřítku způsobuje jednak to, že plněji vnímám cyklistiku s jejími prožitky, ale třeba i to, že postupuje, ba přímo progreduje má věková kategorizace, takže mé sentimentální projevy neberte vážně. Nicméně to uteklo a zase jsme se sjeli ke konečné tadiční vyjížďce v tomto roce. Někteří z nás jsme dorazili na kolech ze svých domovů, některí vyložili kola z aut, Karel navíc ještě vyložil výbornou višňovici, kterou jsme si připili na vánoce a na nový rok, byli i tací, mě nevyjímaje, kteří připili dokonce dvojnásobně. Naše placatice si pak zachovaly valnou část objemu na další následný přípitek na vrcholové náhorní plošině Prokopského údolí. Poklábosili jsme, Vláďa nás vyfotil, pár fotek jsem mobilem vyrobil i já a pak jsme společně vyjeli k onomu vrcholu, našemu oblíbenému místu nad Vltavou. Provedli jsme poslední sváteční přípitek, pokochali se panoramatickým výhledem, sešikovali se při příležitosti focení a nakomec sjeli do Besední restaurace k příjemnému posezení. Bylo to fajn.

Výroční členská schůze ASHC a přehled akcí na rok 2017

9. března se konala v salonku kavárny MAT další výroční členská schůze. Pan prezident zchůzi zahájil, ale po několika jeho slovech mu vstoupil do řeči Aleš a zmínil, že má 9.3. narozeniny a že prý (k potěšení nás všech přítomných) útratu za pití bere na sebe. Jarda jeho záměr ocenil a vybavil si taky mimo jiné příkladný Alešův sponzorský dar v době, kdy finance spolku nebyly utěšené. Pak pan prezident pokračoval. S ohledem na absenci pokladníka Zdeňka (hory) nejprve nahlédl do kasičky ASHC a konstatoval finanční situaci spolku, která se jevila nám všem jako vcelku uspokojivá. Z akceptovatelných důvodů zamítl slevy nebo úlevy přízpěvků těch členů, kteří pracují např. v cizině. Následně zmínil chronické neplatiče, ale nejmenoval. Poté po smsce jistého člena ASHC (nesluší se jmenovat Tomáše Kolínského) jistému chronicky neplatícímu členovi ASHC do Jižní Afriky (nesluší se jmenovat Kristiána Hynka mladšího) se všichni pobavili záhy přišedší sms odpovědí, znějící "A kur*a". Prezidentův výroční monolog se potom zabýval průběhem loňského roku, rozebíral závod od závodu s jeho osobním hodnocením, probíral akci od akce s přihlédnutím k již minule zjevným generačním nesnázím promítajícím se nevalnou účastí členů ASHC. (Viz zápis z Výroční členské schůze.) Vyzdvihl tradiční atmosféru "Patočkových šlapaček", pochválil Brdy, kde byl aktivním účastníkem, Černošice (účasten pasivně) a Prokopák (účasten aktivně), zde ocenil připravenou oslavu jeho významného jubilea a vyslovil velké díky organizátorům.
Po prezidentově obsažném příspěvku proběhly volby, byli vyhlášeni tři nejlepší a nejaktivnější cyklisti minulé sezóny (viz případně opět zápis z členské schůze) a po tradičním občerstvení následovala diskuse o plánu akcí na rok 2017, ale při nepřítomnosti Kíti Hynka na této výroční schůzi (hory) a jeho přítomnosti na řadě akcí bylo posléze nutno po komzultaci Kíťou a u vědomí pana prezidenta termíny dvou akcí v červnu (Ratmítov a Svítání) změnit. Následovala debata o cyklistickém životě a to bylo všechno.
Zde nalezneš   Zápis z Výroční schůze ASHC pro tok 2017 a původní rozpis akcí.

Absa Cape Epic 2017

Po Kristiánově smolném loňském ročníku Cape Epic s bolestivým pádem, roztrženým loktem a předčasným ukončením ve 4. etaptě byla letos naděje na úspěch poděpřená několikatýdenním tréningem a závody v Jižní Africe. Kristiánovým parťákem v tomto prestižním etapovém závodě byl Albán Latata, který se ale celého tréningového kritéria nezúčastnil a jeho forma nebyla optimalizovaná. To se posléze projevilo nevýrazným Lakatovým výkonem a ve 4. etapě byl nucen Kristián reportérům sdělit, že "Alban na tom není dobře, ještě navíc má i nějakou alergii a není to dobrý. Jsem vůbec rád, že jsme to objeli, měl jsem trochu obavu, aby z toho neslezl," řekl v cíli Kristián. "Já to objel s průměrnou tepovkou 130... což je alespoň jedna pozitivní věc, já jsem na tom dobře."
Topeak Ergon se umístil na 8. pozici, což s přihlédnutím k načasování forem aktérů nelze nazvat úspěchem. První byli Scott Sram MTB Racing - Nino Schurter (SUI) / Matthias Stirnemann (SUI), druzí se umístili Investec-Songo-Specialized - Christoph Sauser (SUI)/ Jaroslav Kulhavy.
Více informací podá galerie po kliknutí na příslušný obrázek nebo mtbs či cape epic.

Orientační závod v Kamenných Žehrovicích, po dvatáté prvé.

Přestože Yr.no upozorňovalo, že budou přeháňky a bouřky, byl zájem cyklistů o závod (připravovaný po dvou letech) poměrně značný. Karel zajistil letecké rozprášení bouřkových mraků chemickými prostředky, takže kapky deště spadly na cyklisty až v závěru a bouřka udeřila na cílové stanoviště, až když jsme byli všichni pod střechou pergoly. Kávu a skvělé koláče (mimochodem, tradiční pohoštění bylo jako vždy vynikající) provázela rozprava nad mapou, načež natěšení závodníci ve dvouminutových intervalech vyrazili hledat kóty. První místo v kategorii jednotlivců obsadil Tomáš Kolínský jedoucí na fungl novém celoodpruženém Canyonu, totéž místo v kategorii dvojic obsadili Pepino a Zuzka Mindoků. Následná průběžná debata zevrubně hodnotila prostředí a podmínky závodu, přičemž všichni se při výborné polévce a opékání buřtů shodli na tom, že technická příprava kót byla perfektní a že jejich nacházení bylo snadnější než v minulosti. K nevázané atmosféře přispěl darem láhve Calvadosu z vlastních stromů Karlovi pan prezident a i my řidiši jsme malým douškem ochutnali. Co říci nakonec? Dík a sláva Karlovi a Věrce a nezbývá, než se těšit na příští, přespříští a přespřespřes a přespřespřespřespříští orientační závody, byť by byly bez baletek.

Voděradské Bučiny z důvodu jakéhosi patologického nálezu na garantově noze a nutnosti jeho chirurgického vynětí se nekonaly.

Jízda Českou Kanadou.

Týden před cykloakcí na naší chalupě v Ratmírově jsem projížděl některé lesní a polní cesty a vybral jsem poměrně náročnou trasu plnou několikakilometrových výjezdů a sjezdů. Slávkovi jsem před akcí telefonicky řekl, že pokud budou chtít, můžou s Galinou využít tak jako loni méně náročné tratě a Slávek na to pravil, že uvidíme. Jaké to pak ale bylo překvapení, když jsme s Ivou a Kíťou spatřili Slávka a Galju, jak v místě startu v kempu Slovan, kde parkoval jejich "panelák", jsou připraveni absolvovat vyjížďku s námi na elektrokolech Haibike. Společně jsme tak za letního počasí vyrazili a Galja nám cestou předváděla, že elektrokola Haibike nemají chybu a do kopců jezdila rychlostí 25 km/hod. A tak jsme po České Kanadě ujeli 60 km. U Zvůle jsme například jeli kolem uskupeních žulových balvanů, které se nazývá "Ďablův chleba" a "Ďáblova prdel", ty jsme ale neviděli, byly v lese. Zastavili jsme mimo jiné v Novém Světě u pivního automatu, v Českém Rudolci jsme zhlédli zámeček "Malou Hlubokou" a byli v hospodě, přes Matějovec a potom přes Kunžak jsme se vrátili do Ratmírova, kde dokonalý pocit z vyjížďky završilo dokonalé grilování na naší chalupě, dokonale zajištěné Filipem, přítelem mé dcery Jany. Žízeň hasilo pivo z vlastní pípy. Den na to vyjížďka ke Kíťovi na chalupu na Holnou a pak cesta s nimi přes zrenovovaný kostel Svatá Barbora, rozhlednu na Rýdově kopci, Jindřichův Hradec a Jindřiš do Ratmírova. A pak grilování, pivo, pípa.

Patočkovy slapačky byly jako obvykle úspěšné, ale fotky nedošly.

Svítání.

Noční vstávání pro mě vždycky bylo, je a bude závažným problémem. Ale Kíťa mě ve 3.00 svým telefonátem probudil a tak jsme se ve 4.00 sešli společně s Vláďou, Alešem, Kíťou a Ivou na Václaváku pod ocasem. Bylo zde tolik lidí jako v 16.00, jenže všichni byli pod vlivem alkoholu nebo jiných omamných látek. Svědčí o tom foto vlevo s jakýmsi mladíkem s nejistý slovním projevem a pokleslýma nohama. Pak už to byla spanilá jízda probouzejícím se dnem a spícím měsem před snídaní, nejprve k Vltavě, po jejím pravém břehu po cyklostezce do Karlína, Karlínským tunelem (což je pěší a cyklistický tunel pod kopcem Vítkovem), dále přes nějaké ulice a po cyklostezce kolem řeky k tunelu Blanka, dále po cyklostezce a přes lávku do Stromovky, přes Dejvice k Loretě a na Hradčanské náměstí, krásná sluncem zalitá vyhlídka na Praku a pár doušků šampaňského, potom přes Petřín na Kampu, kolem Werichovy vily do Mostecké ulice a vydatná snídaně na Malostranském náměstí. Svítání bylo podle mínění všech zúčastněných dechberoucí.

Zahrádky.

V noci z pátku na sobotu vytrvale pršelo, ale to nevadilo, nebylo na škodu ani to, že během soboty opakovaně poprchávalo. Pro tentokrát jsme totiž zaměnili dechodnímající středošumavské scenérie za srdcivelebící stožecká zákoutí a jeli jsme ke Karlovi. (Chalupa je už dokončená a je velmi pěkná.) Tam při skvělé ručně mleté kávě jsme domluvili nedělní vyjížďku stožekým okolím, potom v Borových Ladách v restauraci Borůvka (měli dobré borůvkové knedlíky) jsme zhlédli etapu Tour de France. Před spaním, protože už nepoprchávalo, krátká vyjížďka na Knížecí pláně. V neděli vedl Karel vyjížďku po kopcích a údolích s výjezdem na Plešné jezero, kde už jsem 13 let nebyl. Po ukončení Karel zase umlel kávu, Věrka ji uvařila a udělala bagety, následovala nevázaná debata nejen o Šumavě až do našeho odjezdu.

Výjezd na Passo Pordoi.

Za prvé: Vzpomínky na cesty do Canazei s lyžemi a kolem by zůstaly zřejmě pouze vzpomínkami, kdyby tam nejela letos v březnu moje dcera Jana s přáteli. Jejich zážitky na sjezdovkách Sella Rondy mě přiměly k myšlence vyzvat Kíťu a vyrazit v létě do Canazei se stěžejním cílem vyšlapat na Passo Pordoi. Ten okamžitě souhlasil. Výsledkem byla báječná azurová dovolená naplněná poměrně náročnou cyklistiou a poslední den výjezdem lanovkou na Col Rodella s úžasným výhledem na okolní horské scenérie.
Za druhé: Výjezd na Passo Pordoi byl zařazen na stránky ASHC pouze z toho důvodu, že web ASHC je trvalý tak jako jsou a budou trvalé vzpomínky na cyklistické zážitky v Dolomitech a forky se časem možná vytratí...

Křeslo pro Kristiána.

19. srpna (tzn. v období prárdnin) jsem byl 140 km od místa, kde bych byl v tu chvíli mnohem raději, tedy od kurtů ve Svinařích. Zde Kristián, usazený v křesle pro hosta, které organizoval Zdeněk Patočka, vyprávěl o své závodnické kariéře a odpovídal na dotazy přítomných. Mám pouze zprostředkované zprávy, avšak dostal se mi k rukám mail od Vláďi Douska, kde kromě fotek posílá i text, který zde kopíruju... Ahojka, to bylo moc pěkný posezení na kurtech ve Svinařích. Hlavně Kíťa pěkně povídal a vůbec to bylo celé zajímavé! Díky za pozvání! Zdravím všechny a přikládám pár fotek - Vláďa.

Brdy a Padrťské rybníky v Brdech - Memoriál Petra Poláka, již šestý.

Za účelem účasti na akci pořádané Vláďou a Kíťou se nás sešlo 16.9. v Rožmitále pod Třemšínem kupodivu poměrně hodně. Vzpomínky na Petra Poláka, na jeho osobitost, kamarádství, humor a dobrou náladu byly hlasité i tiché, každý z přítomných členů ASHC si představil Petra, sebe a příběh nebo událost s ním spojenou. (Já osobně jsem si vybavil vtipné pozvánky na vyjižďky v Raňkově...) Pak jsme vyjeli do brdských kopců, nahoru a dolu, cestami a pěšinami, až jsme doleli k Padrťským rybníkům. Moc se nám líbily. Na zpáteční cestě jsme jeli zase cestou necestou, přičemž v jednom úseku (já bych jel raději po asvaltce, z které odbočoval...) mi musel podat k.či. klacek, abych tu brdskou diretisimu (k.či. ji tak nazval) překonal. Dál už to bylo z kopce. Pertovi díky, tam nahoře zajistil, aby pršelo mimo nás. S akcí byl spokojen.

23. Černošice.

Nevím, jaké bylo oficiální hodnocení závodu (hned po jeho ukončení jsem odjel na chalupu kvůli veterinárnímu ošetření koně), ale podle mého mínění přijelo tak jako v několika posledních letech hodně hostujících mladých cyklistů a cyklistek, kteří takřka čtyřikrát přečíslili pětici členů a nečlenky ASHC Ivy a naprostá většina z nich je později předběhla i ve výsledkové listině. Všechno bylo jako v předchozích ročnících, rozprava, Vláďovo focení, start po 2 minutách, fyzicky náročný výjezd na Roblín se sjezdem do totožného cílového místa neméně náročným i po psychické stránce. Zablácení závodníci (předpověď počasí na několik dní dopředu i na závod odpovídala realitě) si do čaje v cíli vesměs přidali rum a vzali za vděk tradičním občerstvením. Z doslechu je mi známo, že těm cyklistům, kteří neměli v úmyslu dostavit se do restauračnho zařízení Starý dům, místa společného posezení, pan prezident Slavík vydal ceny, ostatní medaile, poháry a diplomy byly uděleny až tam. Všem, kdo se na 23. Černošickém závodě organizačně podíleli, náleží dík. Zde jsou výsledky závodu.

Prokopským ůdolím podle letité tradice.

Tak jsme se zase sešli v onom předvánočním čase, bylo nás celkem dost, mezi námí i naši kamarádi a známí. Společně jsme se vydali nám důvěrně známou mírně stoupající cestou Prokopským údolím, podél skalních údesů tyčících se nad našimi hlavami vpravo od nás, levou stranu lemovaly obydlené stráně. Pak jsme vyšlapali na náhorní plošinu nad řekou Vltavou překlenutou Barandovským mostem, po ní jsme sjeli na naše obvyklé místo, kde podle letité tradice jsme si popřáli, připili, vyfotili se, pokochali se krásnými výhledy na Prahu a jak už to tak bývá, prodebatovali vše možné. Rovinatý úsek a následný sjezd do předem zamluvené hospůdky U Škopů završil tuto zdařilou akci.
Veselé vánoce a šťastný Nový a nový rok.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2016

15. března se konala v salonku kavárny MAT další valná hromada ASHC. Po zahájení a rozpravě o hospodaření si vzal slovo pan prezident. Co měl na srdci, měl i na jazyku, hodnotil a rozebíral. Mluvil mimo jiné o okolnosti, že řadu z nás tíží nebo začíná tížit pokročilý věk, který přináší i zdravotní neduhy a žertem naznačil, že by se měl náš spolek jmenovat ASHCG (gerontů). Hovořil o tom, že i když někteří z nás o konkrétní akci vědí, nemají ochotu ani vůli se zúčastnit, ale mínil ve shodě s všeobecným názorem kolektivu, že nemá smysl apelovat na ochotu či neochotu nebo vůli či nevůli některých jedinců, že to prostě přináší život. Nakonec zadoufal, že mládí rozhodne, že naši kluci se svými kluky a možná i holčičkami vdechnou ASHC pestřejší život. Mluvil též o závodech, které označil jako stěžejní akce ASHC.
Po prezidentově projevu byli vyhlášeni tři nejlepší a nejaktivnější cyklisti minulé sezóny a po tradičním menu jsme prodiskutovali a schválili plán akcí na rok 2016, takřka shodný s loňskem.
Zde nalezneš Zápis z Valné hromady ASHC, zde ASHC tour 2015.

• Kliknutím zobraz Rozpis akcí pro rok 2016

2016 Absa Cape Epic smolný pro Kristiána a potažmo pro Topic Ergon

Smůla se Kristiánovi v tomto ročníku nejprestižnějšího MTB etapového závodu v Jižní Africe lepila na paty. Poletující bacily střevní chřipky, zničená tretra v 2. etapě, hrozivý pád v 3. etapě s ošklivě roztrženým loktem, pohmožďenými žebry a vazy v koleni a po pokusu o start ve 4. etapě předčasné odstoupení pro silnou bolest. "Bylo to strašně těžký rozhodnutí, zvlášť, když víš, jaký úsilí za tím bylo. A to samozřejmě nemluvím o sobě, ale o lidech z celýho týmu... tohle není jednorázový závod," líčil Kristián. "Mrzí mě to, ale jsou horší věci. Už s Albanem spřádáme plány na příští rok, cítím motivaci to znova zkusit." Věrohodné a moudré rozhodnutí.
Více informací na mtbs nebo cape epic.

Voděradské Bučiny

Sice byly, ale po pozdním vyhlášení garantem Honzou 3 dny před akcí byla navštěvnost momentálně zkomírajícího ASHC omezena na garanta a dva jedince, tedy Pepu Mindoka mladšího a mne. Při slunečném počasí to byla vyjížďka velmi pěkná a příště sliboval Honza včasné vyhlášení. Nicméně se nefotilo, příslušný obrázek vyfotila na minulých Bučinách Iva.

Českou Kanadou podruhé

Léta páně 2016, sobota 21.5., Malý Ratmírov. Skupina elitních cyklistů ASHC (Kíťa s Ivou a Slávek s Galjou) pod mým vedením se vydává na výjezd napříč Českou Kanadou. Kolem Ratmírovského rybníka, přes Střížovice, Kunžak, nahoru přes Terezín, k bizoní farmě v Rožnově, dále oklikami ke Klenovským samotám, pak kolem Kaprounu sjezd lesními cestami do Kunžaku, potom na naši usedlost. Přes 50 km za ideálního počasí.
U nás proběhlo grilování, které nemělo chybu, mimochodem, příslušné obrázky svědčí o tom, že dřív se jedlo a pak se fotilo. Gril obsluhovali má dcera Jana a její přítel Filip, za což jim dík do všech účastníků. No a Slávek se náramně činil u pípy. Kíťa s Ivou za soumraku odjeli na svou chalupu na Holenku, my se Slávkem a Galinou jsme setrvali v Ratmírově až do úterý.

Patočkovy šlapačky

V červnu proběhly v Třebáni další závody do vrchu s extrémním převýšením. Tato cykloakce, pro někoho veledůležitá, pro dalšího rozverná, podle pozorovatelů, mnohdy obdivně tleskajících, i podle samotných účastníků byla beze zbytku vydařená. K tomu dopomohlo usilovné sportovní klání za průběžné konzumace ubývajících kcal v podobě gurmánských delikates včetně proslulých utopenců, včetně piva, včetně teplých i tudených nealko nápojů, prostě včetně všeho. Za to dík Zdenkovi, Heleně, jejich kamarádům a kamarádkám.
Zde jsou Výsledky. (Dosud dorazila jedna fotka.)

Kristián Hynek veze bronz z lotyšského ME v maratonu

"V porovnání se Singenem, kde se jelo vloni a předloni a příští rok se tam pojede mistrovství světa, to byl hezčí závod, bylo tam víc singletracků, točivý, lesní cesty, ale i spoustu nudných úseků. Lotyšsko a Sigulda jsou krásný, čistý, nádherná příroda. Kopce ale mají maximálně 3,5 minuty, což mně tedy vůbec nevyhovuje, nemyslím si, že by se na takových tratích mělo závodit na bikách. Já měl 29,7 km/h průměr!" Závod měl Kritián pevně v rukou, jenže jej 700 metrů před cílem potkal pomalý defekt. "Do cíle jsem dojel na jedné atmosféře, musel jsem jezdit opatrně v zatáčkách, abych se nerozstřelil, dost mi to vzalo sil. Medaile je fajn, ale popravdě jsem si věřil na víc. Udělal jsem v závodě i pár chyb. Každopádně se to ubírá správným směrem, po horším začátku sezony se to lepší."

Pražké schody 2016

Obhájce loňského prvenství Kristián dojel v tomto pro něho nevýhodně zkráceném exibičním závodě jako druhý, první místo obsadil švýcarský cyklista Florian Vogel. Třetí Škarnitzl, čtvrtý Matouš Ulman, až pátý Kulhavý, 43 minut za Kristiánem. Kristián médiím: „Přechod na úplně jinou distanci pro mě nebyl snadný. V polovině trati jsem si přišel docela mrtvej, ale nechal jsem se ještě vyhecovat skvělými diváky," a přiznal, že letošní novinka, zkrácení délky závodu na polovinu mu vyloženě nenahrálo.

Svítání za letního slunovratu 2016

Podle odpovědí účastníků to bylo pěkné. Vím to, protože jsem tam byl před rokem. Tentokrát jsem ale dlel na chalupě a nemyslím si, že bych 140 kilometrovou trasu překonal způsobem, abych byl ve 4.00 nočního času u koně. To bych musel vstávat ještě dřív, než bych šel spát, a to by se mi nechtělo.
(Fotky poslal Vláďa Dousek.)

Kristián získal na MS v maratonu ve francouzském Laissacu podruhé bronz

Zopakoval tak stejný letošní medailový úspěch z evropského šampionátu v lotyšské Siguldě a ze světového šampionátu v maratonu 2012. Na zlato dosáhl portugalský biker Tiago Ferreira, který obhájce titulu Rakušana Albana Lakatu porazil o 19 vteřin, Kristián dojel po 56 vteřinách. Gratulujeme!
Předloňský šampión Jaroslav Kulhavý maratonský závod kvůli dvěma defektům nedokončil.

Šumavou v červenci

Místo stanů na Zahrádkách jsme pořídili já, Kíťa s Ivou a Pepino se Zuzkou (byť ti na kole nejezdivší kvůli polykání antibiotik) penzion Pod Homolí v Borových Ladách. V sobotu dopoledne dorazili Karel s Věrkou ze Stožce. Úžasná, báječá, perfektní, skvělá, bezvadná vyjížďka přes Polku, vyhlídku nad Střážným, Knížecí pláně, přes odpočívadlo s lavičkou Pod Stráží (1285 m n.m.), prameny Vltavy, přes Černou horu (1315 m n.m.), k Ptačí nádrži, z časových důvodů ne doleva na Březník, ale doprava na Filipovu Huť, dále na Kvildu a Pod Homolí. Dělalo to přes 60 km. Večeře U Borůvky, rozlučka s k.či a Věrkou. Předpověď počasí na neděli věstila přeháňky. Auta jsme umístili na Modravu, odtud mírný výjezd na Březník, fotopoint u horské chalupy (kde již není restaurace kvůli odpadu) ukazoval krásný výhled na horu Lužný a okolí. Sjezd zpět do Modravy, pak podél Roklanského potoka až k závoře. V tu chvíli začalo pršet. Zrevidovali jsme tudíž výjezd a poté sjezd k Vchynicko-tetovskému plavebnímu kanálu, vrátili se stejnou cestou do Modravy a v místním pivovaru si dali občerstvení, kávu a tradiční cigáro. 12.8. jedeme znovu, tentokrát ze Zahrádek.

Šumavou v srpnu

První přijel na Zahrádky Eda řízený Slávkem a provázený Galinou, já dorazil po polední a než se dostavili navečer Kíťa s Ivou, zkonzumovali jsme na zdar vyjížďky pár piv a panáků a pak jsme pokračovali. V sobotu Slávek s Galjou s ohledem na menší trénovanost zvolili kratší trasu, naším cílem bylo Zhůří a panoramatický pohled z něj. Grilování na ohni, káva, pivo, víno a hruškovice završily nádherný den. V nedělní ráno jsme zamířili bez Slávka a Galji, kteří měli myslím namířeno na pěší procházku, cestou z Františkova na vrchol silnice Vimperk - Kvilda, odbočili na Horskou Kvildu a přes Zlatou Studnu vyjeli a sjeli na Pláně. To sou panoramata, říkali jsme si při občerstvení v penzionu Pláně a odmýšleli si elektrické vedení vysokého napětí, vedoucí napříč krajinou. Byly to hodnotné dny. Eda odvezl Slávka a Galinu na Boubín, Kíťa s Ivou odjeli do Prahy, já na chalupu. Tak zase za rok.

Red Bull Dolomitenmann 2016 a opět nejrychlejší Kristián

V rakouském Lienzu se jel v sobotu 10. září již 29. ročník závodu extrémních štafet Red Bull Dolomitenmann, který je označován za nejtěžší závod týmů na světě. Na start pořadatelé pustí jen 110 týmů. V letošním roce se v historických tabulkách se svým pátým vítězstvím na úseku MTB dostal Kristián Hynek na druhé místo za legendu tohoto závodu tyroláka Rolanda Staudera, který má na svém kontě sedm vítězství v disciplíně MTB. Kristián Hynek je i v celkovém TOP TEN nejlepších závodníků Red Bull Dolomitenmanna.

Ne nedůležitá informace

Nečlenka ASHC Iva Březinová, naše kamarádka, obsadila 17.9. 2016 v závodě AUTHOR Pražská padesátka za nevlídného počasí a v nepříznivých podmínkách skvělé 1. místo. Gratulujeme! (A ač neradi si uvědomujeme, že když chce, tak nám to decentním způsobem vždy natře.)

Brdy z Obecnice se vzpomínkou na Petra Poláka

V Obecnici u Příbramě jsme se sjeji s hlavním garantem Vláďou a zastupujívím garantem Kíťou už ve čt. 22. 8. Vláďa si od svého známého, který se do Obecnice přestěhoval, vypůjčil vojenské mapy, načež jsme vyrazili na průzkum do kopců, proleli rozlehlá vřesoviště s panoramatickým výhledem na okolí (někdy, když je dovbá vyhlídka, jsou vidět i Krkonoše), minuli několik bunkrů, přejeli letiště a v obecnické hospodě jsme si řekli, že trasu, která měřila přes 20 km, pro naši vyjížďku o několik km prodloužíme.
0 devět dní později v sobotu pan prezident nejprve zavzpomínal na Petra, na jeho pojetí života, a pak jsme objeli plánovanou trasu včetně přidané návštěvy zříceniny Valdek. Za mimořádně příznivého počasí jsme si skvěle užili překrásné brdské přírody na přelomu léta a podzimu a ve výše zmíněné hospodě při guláší (jediné teplé jídlo, které nám mohli podat) jsme si to vypověděli. Máme ostatně za to, že Petrovi by se to líbilo a jak poznamenal Vláďa Dousek, Polák by měl radost!!!

22. Černošice

Byla připravena historicky ověřená trať s šest a půl km dlouhým, místy obtížným, místy brutálním výjezdem s následným sjezdem totožné délky, byli připraveni závodníci, k dispozici byli diváci (jedním z nich byl i Kristián jezdící za německou stáj Topic Ergon), připraven byl stan, časomíra, párky, čaj s rumem i to počasí, v tu dobu bylo po dešti. Po rozlosování účastníků závodu se stoupalo už po dvacáté druhé (to to letí) po lesních a po polních cestách až na Roblín, což bylo po fyzické stránce poměrně náročné, neméně náročné, než když se tudy stoupalo poprvé. Zpátky to už tak náročné nebylo, ale muselo se dávat pozor s ohledem na bahnité úseky po deštích.
Všechny zaujala následující epizodka. Jeden z hostujících cyklistů, skvělý biker týmu ČSSP a repreezentant Česka Matouš Ulman sice přijel na cyklokrosovém kole, ale zakoukal se do skládacího kola jedné z divaček natolik, že na něm závod absolvoval a rozhodně nebyl poslední. Skládačka měla taky blatníky, takže na rozdíl od ostatních závoďáků nebyl ani ušpiněný blátem.
Ve Starém domě pak před večeří rozdal pan prezident Slavík poháry, medaile a diplomy, zde jsou výsledky závodu.
Všem, kteří se na 22. Černošickém závodě podíleli, patří dík.

Opět tradičním Prokopákem, tentokrát s oslavou kulatých narozenin našeho pana prezidenta

Vždy, když se ocitám v čase spojeným s touto naší tradiční vyjížďkou, a mám za to, že tomu tak je ve větší či menší míře u všech členů ASHS, intermitentně se mi promítají v hlavě mnohé cesty, mnohá místa nebo oblasti, zkrátka úryvky akcí, kterých jsme se v letošním roce účastnili. Bylo tomu tak i nyní a vzhledem s plíživým postupem věku patrně v ještě intenzivnější podobě.
Tak jako obyčejně vyjeli jsme Prokopským údolím až na vrcholový hřeben nad Vltavou, kde jsme sesedki s kol, pohlédli na město, provedli foceni, připili si na zdraví a na cyklistiku a probrali klady a zápory života a světa. Načež jsme se přesunuli do blízké hospůdky, abychom se jako vždy posilnili a taky společně oslavili narozeniny prezidenta ASHC, Jardy Slavíka, účastníka vyjížďky, provázeného svými syny, slavným fotografem Herbertem a členem ASHC Honzou. Považte, že našemu prezidentovi je už 80 let! Po úvodní řeči Kristiána Hynka, přípitku a gratulaci od všech doslal věcné dárky, a sice historickou knížku, zarámovaný obraz fotografie Prahy, dokonale vyfocený Vláďou Douskem a obrázek s cyklistickou tématikou, který jsme všichni na místě podepsali. Následovala družná zábava do odpoledních hodin.
Veselé vánoce a PF 2017.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2015

5. března proběhla v salonku kavárny MAT další valná hromada ASHC. Po zahájení a rozpravě o hospodaření pronesl výroční zprávu pan prezident, rozebral a zhodnotil naši činnost za loňský rok. Mluvil níkoliv podle zažitých zvyklostí, ale rovně a vesměs pozitivně kriticky. Vyhlásili se tři nejlepší a nejaktivnější cyklisti minulé sezóny a po tradičním menu jsme prodiskutovali a schválili plán akcí na současný rok, takřka shodný s loňskem, přidanou hodnotou je druhá akce na našem novém statku v České Kanadě. Plán akcí je uložen níže.

Plán akcí

Dobojováno, Kulhavý se Sauserem dojelí ve žluťáku, loňský obhájce Kristián Hynek, jedoucí nyní s Albanem Lakatou, skončili druzí

Mimořádná gratulace! 8 dnů, 748 km a 16 000 nastoupaných metrů, to byl 20. ročník Cape Epic v Kapském městě, zvaný Tour de France na horských kolech, po třetí v řadě ovládnutý českými bikery.
Kdo chce, více informací najde na mtbs nebo cape epic.

20. ročník orientačního závodu v Kamenných Žehrovicích s překvapením nakonec

20. ročník závodu byl mimořádný. Nejen skvělou Karlovou přípravou (z provozních důvodů závodily pouze dvojice - pořadí zobrazeno na fotkách, oficiální výsledky má náš pan prezident), nejen příznivým počasím, nejen obvyklým báječným pohoštěním, ale i závěrečným překvapením, které nikdo nečekal. Karel s Věrkou si totiž dali tu práci a konečně sehnali autobus s baletkami z Olomouce, jejichž účast opakovaně sliboval Petr Polák blahé paměti na své cykloakci v Raňkově, ale vždycky disponoval nějakými výmluvami. Stálo to za to, baletky, než odjely, náramně pozdvihly niveau 20. ročníku orientačního závodu. (Fotky zatím poslal Vláďa Douosek a Pepino Mindok, Karel Čihák sbírá materiál.)

Kristián se konečně dočkal

a po přesvědčivém výkonu obsadil na 22.ročníku Pražských schodů prvenství, přičemž s náskokem 40 vteřin deklasoval Španěla Hermidu, třetímu Škarniztlovi nadělil minutu a 11 vteřin. Pátý byl náš kamarád Matouš Ulman (+1:48 min.), šestý Kristiánův letošní týmový spolujezdec z Cape Epic Lakata, jedoucí též na Canyonu za německou stáj Topeak Ergon (+2:38 min.) A to všechno se Kristiánovi podařilo v den svých 35.narozenin...
Kulhavý pro údajné problémy se řetězem nedojel.
Byli jsme u toho, nikdo myslím nefotil, fotky jsou z internetu.

Vyjížďka Českou Kanadou

V sobotu 23.5. předpověď počasí nevěstila nic dobrého, ale vyrazili jsme. Malý Ratmírov, Střížovice, Kunžak, před Terezínem na Rožnov s bizoní farmou, hrad Lanštejn s meziobčerstvením, zpátky přes Blato, přes Kaproun odlišnou cestou opět do Kunžaku a domů. 50ti kilometrová trasa a jeden kopec za druhým. Pršet začalo až několik km před naší usedlostí, ale vyjížďka se líbila.
V neděli dopoledne nepršelo, vyrazili jsme tedy v omezeném počtu směrem k Hrutkovu (necelých 9 km), kde má chalupu náš pan prezident, kterého jsme chtěli tak trochu překvapit. Po ujetí cca 3 km pršet začalo, opět pláštěnky. Pan prezident dle sdělení souseda byl k naší škosedě se ženou kdesi nakupovat, takže pozdrav do schránky a foto před chalupou (viz). Pršet přestalo až po návratu k nám. Po převlečení v hospůdce 100 m od nás pak bylo příjemně.

Svítání za letního slunovratu

Přestože nejsem ranní ptáče, přemluvili mě, abych si konečně udělal první čárku do kolonky "Svítání". V onu noc bylo stanoveno setkání u koně na tradiční čtvrtou ranní. Sjezd do Celetné (na Václaváku bylo tolik lidí jako ve čtyři odpoledne), první zastávka u Domu U Černé Matky Boží - nejstaršího kubisticého domu v Praze (není foto - viz internet). Mimochodem, dozvěděli jsme se, že kubismus v architekuře našel uplatnění pouze u nás. Dušní ulicí kolem Františku na nábřeží a po cykdostezce do Karlína, dále k Novému Trójskému mostu u tunelu Blanka, přes Vltavu do Stromovky (mimo jiné) k Místodržitelskému letohrádku (též není foto - viz internet), přes Letnou (málem mě tam na přechodu při přejíždění na zelenou srazil hulvát s autem - pád a hematom na pravém boku) kolem Kramářovy vily na Hrad, přípitek na cyklistiku na vyhlídce Prvního nádvoří, dále sjezd z Petřína, akce ukončena v příjemné Malostranské restauraci. Slunce ale nakonec po ránu nevyšlo, bylo zataženo.

Červencový prodloužený víkend ve Stožci

Čihákovic stožecká chalupa, až na jisté zatím nedodělané nepodstatné detaily v interiéru velmi dobře postavená, nás srdečně uvítala dobrým pitím, znamenitým jídlem, rozsáhlými trasami pro vyjížďky na kolech a taky první vlnou tropických veder.
Výtah ze stožecké kroniky, zaznamenané k.ci.:
4.července: Vyjíždka na Zadní Zvonkovou - výjezdem Oslí cestou na Švarcnberský kanál. Od rozcestí na Hučině směr Plešné jezero, kam Kita s Ivou dorazili a my na ně počkali u bufetu na Řijišti. Přes kopec a dolů jsme se vratili na Sv.kanál a pokračovali až na Zadní Zvonkokovou, kde jsme poobědvali. Zpět rovinkou po kanále až na Jelení kde opět občerstvení. Večer zelňačka od Věrušky v chalupě. Ohníček a příjem tekutin.
5.července: Do Bavor na vrch Haidl 1167mnm. Zdeněk před pro něho značně obtížným šotolinovým výjezdem na kopec se vraci na základnu a my K+I+K+V ve velkem vedru vzhůru až na vrchol. Zpět po bývalé železnici k rybníku v Haidmuhle. Koupačka. K+I+Z si v Kameňáku pochutnali na pstroužkovi. Posezení na zápraží a příjem tekutin.
6.července: Stožec-Dolní-Horní Krásnohorská -Kostelni -Č.Žleby-sjezdem na Hliniště a pak vrstevnicí kolem Vlčích Jam, soutoku Řasnice s Teplou Vltavou, dále kolem Lenory na Soumarský most- plznička. Dobrá- zas občerstvení. K+I opět na rybu do stožeckého Kameňáku. Večer K+I domů. My jsme si pochutnali na kaprech ,které chytil Píďa-zeťák. Samozřejmě příjem tekutin. 7.července: po snídani odjíždí Zdeněk R.
Po prodlouženém víkendu šumavská nostalgie zapůsobila a domů se mi chtělo pramálo.

Poslední prázdninový víkend v Borových Ladách

S ohledem na další tropickou vlnu jsme si zamluvili penzion U křižku v Borových Ladách. Sestava stejná jako na předchozí akci ve Stožci, tzn. já, Kíťa a Iva, v sobotu dopoledne přijeli Karel s Věrkou.
Karel vyjádřil přání navštívit Březník, tak jsme vyrazili. Z Lad směr Knížecí Pláně, vzhledem k horku ne stoupání Bučinou, ale před Knížecími Pláněmi 4,5 km výjezd krosující silnici Kvilda - Bučina, dále k pramenům Vltavy a doleva výšlap na Černou horu (fotopoint), sjezd k Ptačí nádrži, doleva k Modravskému potoku, načež lehký výjeze na Březník. Úchvatný pohled. Mezi suchými kmeny už vyráží nový porost. Sjezd do Modravy, občerstvení v Arnice, potom dále podél Roklanského potoka k Javoří pile, pak podél Vchynicko-Tetovského kanálu a Vydry zpět do Modravy, po silnici výjezd do Filipovy Huti (v Korýtku občerstvení a výhled na Roklan), potom přes Horskou Kvildu a Kvildu zpátky do penzionu. Celkem přes 60 km.
Na neděli jsme bylí pozváni Věrkou a Karlem do Stožce (a kvůli místu budu stručný, ve své podstatě viz případně předchozí článek) k absolvování volné vyjížďky po okolí a parádního oběda o dvou chodech, k pití mochito, čerstvě mletá káva Kenia, k ní moučník. A zase se nechtělo domu.

Voděradské Bučiny v září 2015

Po cca 13-15 ti letech již druhá vyjížďka v Bučinách u Jevan, vedená Honzou. S ohledem na zatímní nedodání fotek i v zájmu orientace u Louňoviského rybníka kromě Honzy byl jeho brácha Pepino s manželkou Zuzkou, já, Kíťa s Ivou, Lukáš a několik kamarádů externistů.
Oproti loňské akci bylo krásně a krásně se šlapalo po těch cestách a cestičkách, až se to objelo a došlapalo se do restauračního zařízení uprostřed přírody, jehož název jsem zapomněl. Poseděli jsme na terase a lehce se občerstvili s tím, že po ukončení vyjížďky půjdeme na pozdní oběd. Honza ale dal najevo, že slíbil, že bude v půl druhé obědvat doma, takže po dvaceti pěti km ukončil akci, načež navrhl, abychom např. zase došlapali do Jevan, tam poobědvali a pak zase došlapali k autům. Tak jsme to tímto způsobem s Kíťou, Ivou a externistou Radkem udělali a prodloužili si trasu o 10 km. Ostatní externisti se taky někam rozjeli. Byl to pěkný výšlap, ale bylo toho při pěkném letním dnu málo.

Memoriál DB 3.10. 2015

Byl den vystřižený jako z reklamního plagátu. Slunce postupně ohřívalo krajinu a nadpozemský Petr, samozvaný děda Běda, zhůry kontroloval, jak se od jeho pomyslného odchodu připravujeme na tentokrát již čtvrtou "plavbu". To vyžadovalo několik přípitků, několik výstřelů ze vzduchovky, několikrát jsme se taky vyfotili, a to nejen s jeho portrétem. (Ale byl patrně zaskočený z toho, že ze spolku ASHC se účastnila pouze moje maličkost u vědomí pádného důvodu nepřítomnosti Vládi a částečně i Kíti a Karla, a od potomků jsem se doslechl, že za rok již bude memoriál pořádán v době JEHO narozenin bez ohledu na časové možnosti ASHC, tedy myslím, že kolem 21. září.)
Pak jsme vyrazili, projížděli jsme silnice a cesty vedoucí do kopců a z kopců, skrze roviny, přes louky, pole a lesy, kolem zavřených hospod, až na jednu jedinou v samotném závěru, kde jsme se posilnili pivem, kávou a sušenkami, a to z jediné příčiny. Doma totiž čekaly buřty a výborná zelńačka a připravený táborák. Ale baletky z Olomouce se zase nedostavily, porouchal se jim autobus na cestě z Kamenných Žehrovic

21. Černošické závody

Byly to vyjímečně zdařilé závody. Oproti loňskému ročníku, již dvacátém v pořadí, kdy startovalo 17 závodníků, v tomto roce se účastnilo 25 cyklistů, snad nejvíce za 21 let. Bohužel to byli kamarádi a kamarádi kamarádů, zatímco členů ASHC startovalo pouze 6, doufejme, že přechodně.
Počasí vyhovující, nepršelo, ale bylo po dešti. Start jednotlivců po minutě, krkolomný 6ti kilometrový výjezd na Roblín se zintenzivňujícím se lapáním po dechu skrze stržené průdušky (alespoň u většiny cylkistů), pak co nejrychlejší sjezd do cíle. Čas absolutního vítěze Davida Klapa je vynikající, zůstal však o 2 minuty za časem Kristiána Hynka z doby, kdy s námi závodil. A mimochodem, podle sdělení pana prezidenta bude příští rok mužská část rozšířena o Ivu Březinovou, která svým časem 37 min. předstihla 7 mužských borců.
Horký čaj a horké párky z rukou Věrky, Evy a Jany, obsluhujících časomíru, následné posezení ve Starém domě s udílením cen panem prezidentem a pochopitelné poděkování všem, kdo závod a jeho zázemí zorganizovali.
Výsledky závodů jsou zde.

Tradiční Prokopák na konci sezóny

Tak jak nakázala tradice, všichni, kdo mohli, se dostavili v sobotu 12.12. do Hlubočep na konečnou tramvaje, aby završili stávající cyklistickou sezónu. Budiž řečeno, že vyjížďka byla svolána o týden dříve, protože bylo třeba rozhodnout, zdali vyrazit na hory, ale jarní počasí rozhodlo o tom, že nevyrazit. Následovala věcná, otevřená, smysluplná a konstruktivní diskuse na témata blízká i vzdálená, cyklistická i politická, pak první přípitek na vše nejlepší, focení, potom jízda Prokopským údolím až na vrcholek tyčící se nad Vltavou, kde uskutečněn druhý přípitek. (By the way, mé informace pocházejí z telefonátu z místa druhého přípitku, absentoval jsem ze zdravotních důvodů.) Pak zvyklý sjezd do předem zamluvené hospůdky, kde bylo před odjezdem do domovů vše podstatné, vyjímečné a neobvyklé probráno a zhodnoceno.
PF 2016.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2014

13. března proběhla v salonku kavárny MAT další výroční schůze ASHC. Po úvodním slovu pana prezidenta, hodnotícím vše podstatné, jsme vyslyšeli projev ministra pokladny, který navrhl zvýšení daní a nabádal k šetření. Po výtečném občerstvení jsme prodiskutovali vše potřebné, vyhlásili tři nejlepší a nejaktivnějšího cyklistu minulé sezóny. Všemi přítomnými schválený plán akcí na současný rok je zanesen v těchto stránkách, viz níže.

Přehled akcí na rok 2014

Bravo Kristiáne !!!

Mimořádná událost pro českou cyklistiku ! V termínu od 23.3. do 30.3. 2014 skvělý Kristián spolu s týmovým parťákem Robertem Mennenem z německé stáje Topeak Ergon Racing ovládli letošní legendární etapák Cape Epic v něžně i surově úchvatném terénu Jižní Afriky resp. podmanivého okolí Kapského Města. Vyhráli 2. etapu a od 3. etapy drželi žlutý trikot. František Raboň s Christophem Sauserem ze stáje Meerendal Songo Specialized dojeli druzí a podtrhli tak skvělý úspěch české bikové cyklistiky.
S Kíťou jsme sledovali Sport5 a drželí jsme všechny prsty.
Méně informovaní nechť pročtou třeba MTBS.

19.ročník orientačních závodů,

konající se 17.května, a to opět v Kamenných Žehrovicích u Čiháků. Budu se opakovat, když vypovím, že vše bylo připraveno stejně dokonale jako v předchozích ročnících, děkujeme za to. Optimální stav nicméně poněkud hatilo blbé počasí (kteté ovšem nevyvolávalo blbou náladu mezi natěšenými účastníky závodu), jehož vtíravá nevlídnost nás zásobila deštěm, blátem, bahnem, plískanicí a větry. Kdo kvůli startovním číslům dorazil do cíle na relativně pozdějších pozicích, ten byl o poznání mokřejší a zablácenější. Tím víc potom chutnal horký čaj s rumem a po osušení a ohřátí i další pochutiny a delikatesy.
Vyhráli ti nejlepší, poháry, medaile a diplomy byly aktivně se účastnícím panem prezidentem rozděleny, viz výsledky závodů.
(Fotky zatím poslal pouze Karel a Štěpán...)

20.5. jsme navštívili opět tradiční Pražské schody

a fandili jsme Kristiánovi (německá stáj Topeak Ergon Racing - viz výše), který jako nejlepší z našich vybojoval krásné druhé místo (na rozdíl od loňského roku, kdy byl třetí, opět jako nejlepší z českých bikerů). Jeho týmový kolega Robert Mennen byl předjet o kolo, načež byl spolu s ostatními předjetými ze závodu odvolán, byli odvoláni i Kulhavý a Raboň. První místo obsadil po loňské premiéře a pátém místu Švýcar Fabian Giger z týmu Giant Pro XC. Čtvrtý dorazíl Matouš Ulman (Česká spořitelna Specialized), pátý Pavel Boudný (Česká spořitelna Specialized), který také ztratil jedno kolo, ale poslední asi tři kola se vezl v těsném závěsu za Gigerem. (Fotky nedošly, asi nikdo nefotil, příslušné foto je z archivu.)

Patočkovy člapačky 2014

Opět poděkování a kladně znějící výpověď adresovaná Zdeňkovi a Heleně, potažmo všem jejich kamarádům. Šlapačky byly totiž tradičně nejen dobře sportovně laděné, ale s ohledem na velikost a věk závodníků a závodnice i značně srandovní, všichni jsme se náramně bavili. Odrážení se či šlapání do vrchu si vyžádalo větší či menší úbytek sil, k čemuž sloužilo průběžné doplňování kalorií, a že bylo z čeho vybírat! Utopenci to jistili.
Nejvýše vyšlápli jako obvykle ti nejtalentovanější, sponzorské ceny a diplomy byly všem kategoriím rozdány, viz výsledky zdv 2014.
(Fotky poslal Karel.)

Zahrádky

Nebylo co řešit po stánce kvalitního vybrání tras, které byly přiměřeně náročné, dostatečně dlouhé a náležitě "šumavské", spojené s nevšední přírodou. Nebylo co řešit, pokud jde o společnou pozdně odpolední siestu při kávě, gurmánskou úpravu masných výrobků na grilu, přípravu dalších ingrediencí, delikates a pochutin a jejich ventrikulární aplikaci. Dík za to Galině, Slávkovi a jejich karavanu. Nebylo ani co řešit, pokud jde o doplňování pitného režimu vybranými nápoji. Nebylo vlastně vůbec co řešit, Zahrádky nevybočily z tradice.

Voděradské Bučiny

Nedaleko, bučiny, rybníky, asvaltky a dobré štěrkové cesty (což jsem osobně oceňoval) s odpovídajícím terénem, dokonce kopce, hospůdka s příjemnou obsluhou, to byly základní charakteristické rysy naší vyjížďky, která i přes lokální přechodnou bouřku s deštěm byla podle všeobecného názoru účastníků bezvadná. Honza to dobře připravil. Příští rok ho to čeká zase.
Honza před vyjížďkou "...jestli na nás spadne víc jak deset kapek, tak si všichni opřeme kola o tvoje auto (Kíťův nový bavorák) a nejlíp o pedály ...". Pak jsme si je opřeli, alespoň virtuálně, protože těch kapek bylo o něco víc, ale ne o moc.

Penzion U Karla v šumavských Nových Hutích

Před lety jsem se vydal na Březník. Byl podzim, já tam stál a díval jsem se s despektem a obdivem na onu podmanivě ponurou šumavskou krajinu, typickou pro toto období, mně tak imponující. Nikde nikdo a najednou na jednu z cest vyjel letitý vozka na dvoukoláku naloženým dřívím a taženým koněm, přes hlavu starý rozpáraný pytel proti padající mlze. Mlčky jsme na sebe pohlédli, on dál sjížděl směrem na Modravu a já si uvědomil intenzitu tohoto okamžiku.
Současná podzimní šumavská příroda byla stejně ponurá jako před lety. To mi znovu připomnělo nepatetický příběh onoho vozky, na který čas od času vzpomínám.

Meboriál dědy Bědy, již třetí, to to letí...

Všudypřítomný Pán z Raňkova, Petr Pán, nás uvítal na svém statku, nalil nám a popil s námi, srdečně s námi podebatoval, byl s námi na cestách zvlněným krajem Blanických rytířů, byl rozčarovaný z toho, že u rozhledny jménem Špulka neparkoval autobus s baletkami z Olomouce, bodeť by jo, protože ke Špulce vede krpál s hrubým štěrkem a žádný autobus by tam nevyjel, a u Svatého Petra zajistil, že pršelo tam, kde jsme se nepohybovali my. Po dobře vedené vyjížďce nás náležitě pohostil, s neřidiči zase popil a potom se s námi rozloučil s tím, že za rok se v Raňkově zase tradičně sejdeme. Společně jsme se shodli na tom, že to byl báječný den.
Fotky nafocené Vláďovým foťákem (přišly včas) a Karlovým (přišly později).

Černošice po dvacáté.

Bylo nutno počítat do dvaceti, aby se ozřejmilo, v kterém roce proběhly závody v Černošicích poprvé. (Mimochodem, archivní fotky Vláďi Douska z období před dvaceti lety i z pozdějších ročníků, předvedené z jeho notebooku na večerním setkání po závodech, byly zajímavé a vypověděly mnohé. Ještě se na těchto stránkách k Vláďovým archiváliím patrně vrátíme.)
Současné výroční závody, konané jako loni první sobotu v říjnu kvůli přízni počasí, neměly chybu. To počasí, známá trať podložená historií, bezvadně vyznačená pro externisty, zázemí startu a cíle s prostorným stanem, v něm časomíra, horký čaj, párky a tatranky, podávané po léta Věrkou, Evou a Janou. Pak start, jízda 6 km do kopce na Roblín, potom z komce do cíle. Výsledky 20.černošických závodů jsou k dispozici, Kristiánův rekord něco málo přes 24 min. z doby, kdy s námi závodil, nebude snad nikdy překonán, leda jím, až nebude na nějakých zahraničních závodech.
Večerní posezeni, proslov pana prezidenta, předání pohárů a diplomů, večeře, debata (a viz výše v závorce) završily toto příjemné výročí.
Jaký bude 21. ročník? Uvažuje se i o přiměřené trase pro šlapadla či odrážedla vnoučat členů ASHC resp. jejich synů a dcer.

Prokopák nakonec

Vyjížďka podepřená slunečnem a 10-ti stupni nad nulou, byť větrno. Tradičně jsme se sešli v počtu ještě hojnějším než minule, přesahujícím počet členů ASHC. Poklábosili jsme o tématech a příbězích, které jsou nám blízké i které nás pomyslně přesahují, připili si (po známé metanolové kauze) čajem s neprozrazeným druhem etanolu, ale bylo nám to při příležitosti aktuálního dne fuk. Pak jsme za družného hovoru vyrazili, až dorazili na hřeben. Následoval stručný proslov a přípitek výbornou medovinou, debata o hodnotách, o životě a o světě, následné focení, návrat a obvyklé pohoštění v jedné z nedalekých hospůdek. Uvědomili jsme si při této příležitosti, jak to utíká, ale bylo to fajn.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2013

Počátkem března proběhla v salonku kavárny MAT další výroční schůze Akademického spolku horských cyklistů. Po minutě ticha, kterou jsme uctili navždy nepřítomnéko Petra Poláka, jsme prodiskutovali vše potřebné a plán akcí na tento rok je zanesen v počítači, viz níže.

Klikni na toto tlačítko pro Zápis z valné hromady a přehled akcí na tento rok

Plán akcí ASHC Praha v roce 2013:

27.4. Orientační závody v Kam.Žehrovicích ( K.Čihák )
8.6. Závody do vrchu v Zad.Třebani ( Z.Patočka )
22.6. Východ slunce nad Prahou ( J.Mindok,K.Hynek )
5.-7.7. Šumava – Borová Lada ( Z. Rezek )
21.9. Memoriál Dědy Bědy v Raňkově ( V.Dousek )
5.10. XIX. Černošice ( K.Hynek )
21.12. Rozloučení se sezónou v Prokop.údolí (K.Hynek,J.Slavík)

Předseda J.Slavík
Místopředseda K.Hynek
Jednatel Jan Kostar
Pokladník Z.Patočka
Člen výboru V.Dousek

Orienťák Čihákova stopa

První společná cykloakce v Kamenných Žehrovicích byla jako vždy hodnotná a velmi zajímavá. Karle a Věrko, díky. Před závodem se bednou Šampaňského zapil nový Cannondale Pepy mladšího a pak to propuklo. Každý si to užil sám anebo ve dvojici. Přijeli jsme všichni v přibližném časovém odstupu tří hodin, až na Kíťu (příště si vezme navigaci), a přes veškerou snahu Ivy oba přijeli s 56ti minutovým zpožděním. Vyhrál Pepa mladší, aby ne, měl nového odpruženého Kanona, ve dvojicích byli první Honza Slavík s dcerou Amélií. Při skvělé Věrčině zelňačce, buřtech, koláčích a tekutinách každý musel říci všem, jaké překážky musel řešit. Poháry, medaile a diplomy byly rozdány, výsledky viz. Těšíme se na příště.

Byli jsme na Pražských schodech...

...a fandili jsme přednímu členovi italské profiformace Elettroveneta Corratec, loňskému mistrovi Evropy v maratonu horských kol v Jablonném v Podještědí, bronzovému v maratonu na mistrovství světa ve francouzkém Ornans a hlavně členovi našeho spolku ASHC, Kristíánovi. Jel opět skvěle, vybojoval báječnou třetí příčku. „Jsem za bednu moc rád, protože jde o extrémně náročný závod. Sice trvá jen hodinu, ale kdybychom měli jet ještě další tři kola, už by to byl masakr. Člověk si na tom okruhu ani na vteřinu neodpočine. Jakmile vyjede kopec nahoru, musí být ve střehu při sjezdu zámeckých schodů," uvedl po závodech novinářům Kristián.
(Dvě fotky jsou od Pepy juniora.)

Tradiční Zahrádky počátkem července a srpna,

které po stránce sportovní a společensko - gurmetské neměly chybu, a to zas a znovu. Na vyhlídce nad Strážným fotil (dvě fotky) Karel, na fotce nepřítomní Slávek s Galinou jeli na Knížecí pláně méně členitou trasou. ( Další fotky, focené některými účsstníky a účastnicemi, zatím nedošly. ) Mimořádně zajímavá byla i vyjížďka přes Zátoň na Boubín nebo vyjížďka k Plešnému jezeru.

19.ročník závěrečného závodu ASHC na Roblín

Důmyslné přeložení termínu závodu o 14 dní z konce října kvůli předpokládané nepřízni počasí přineslo příjemnou slunečnou atmosféru klání s dobře sjízdným vyschlým terénem. Činnost pořadatelského týmu byla jako obvykle profesionální, účast členů ASHC i hostů byla dobrá, oproti loňsku přibylo cyklistek, tradiční občerstvení přišlo vhod, na večerním sezení v restauračním zařízení pan prezident spolku přenal poháry, medaile a diplomy ku spokojenosti všech zúčastněných. Výsledky černošických závodů jsou zde k dispozici, viz. Všichni se těšíme na výroční 20. ročník.

Svolání k vyjížďce podzimní krajinou Blanických rytířů vůkol Raňkova...

(Viz obrázek.)
Odkaz na mapu pro Kýťu a pro ty, co tam ještě nebyli: Trasa na Raňkov"

Vyjížďka podzimní krajinou Blanických rytířů vůkol Raňkova - II. memoriál D. B.

Z dostupných údajů možno vyvodit, že Petr, pán z Raňkova, zvaný děda Běda, shůry pozoroující spanilou jízdu cyklistů prosluněnou podzimní krajinou Blanických rytířů, byl podle všeho navýsost spokojen, přestože patrně zaregistrval, že autobus s baletkami z Olomouce totálně zabloudil na objížďce Benešov - Vlašim, tak jako málem moje maličkost.
Následné společné posezení u ohniště, při výtečné zelňačce a s buřty, nás utvrdilo v přesvědčení, co budeme dělat za rok, pochopitelně s vědomím pána z Raňkova.

19. listopadu 2013 jsme byli u toho

Člen ASHC a jeden z nejlepších současnýcn světových cyklomaratonců Kristián Hynek otevřel společně s dalším členem ASHC Tomášem Kolínským v Praze nový cykloobchod. Fotky pořídil a zaslal Vláďa Dousek. Viz taky odkaz v časopise mtbs nebo iVelo.
Zde Mapka, tady WEB FUTURE CYCLING

Tradiční rozloučení se sezónou v Prokopském údolí

Sešli jsme se 21.prosince v hojném počtu, připili si, popřáli si, zavspomínali si, zhodnotili, posoudili, ocenili, projeli se a nakonec v restauračním zařízení vše završili. Jsme žádostivi příštího nového roku.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2012

V únoru proběhla v salonku kavárny MAT další valná hromada Akademického spolku horských cyklistů, z níž jsme měli všichni dobrý pocit a chce se téměř říci, že dokonce lepší než v minulosti, a to vzhledem k volné neformální atmosféře od počátku jednání i konečným výsledkům sestaveného plánu našich akcí s ohledem na zachování tradice.

Klikni pro Plán akcí na tento rok.

Orientační cykloklání u Čiháků

V Kamenných Žehrovicích, a to opět, proběhla v květnu další první společná cykloakce ASHC. Budu se opakovat, když řeknu, že Karlem připravený orientační závod měl po stránce profilu terénu i orientačních značek velmi dobrou úroveň a že Věrka dbala na to, aby nikdo během orienťáku ani po něm nestrádal pocitem hladu a žízně. Oba dva zajistili i optimální slunné a bezvětrné počasí. Následovala debata o bloudění či nebloudění, o pozici značek, o bonifikaci a o všem dalším možném. Jarda Slavík před udílením cen vzpomněl na neúčast našeho dobrého kamaráda Petra Poláka, toho času hospitalizovaného v Nemocnici Na Homolce a na možné souvislosti s tím spojené...
Pro úplnost, jednotlivce vyhrál Honza Kostar, dvojice manželé Vyskočilovi.
Podrobnosti přečti ve Výsledcích, v kterých pan prezident napsal i své kompetentní hodnocení a vyjádření. Zábava pak pokračovala a my všichni se těšíme na příští cykloklání.

Patočkovy šlapačky u Patočků

v červnu se konaly v Třebáni další šlapačky, byly vydařené, včetně šlapání do vrchu, včetně koláčků a utopenců a dalších gurmánských doplňků, prostě včetně všeho, darmo mluvit. Je pěkné, že proběhly a těšíme se napříště. Ale fotrky opět nedošly...Místo na ně je.

Kristiánův den D

Významná událost - člen ASHC Kristián vybojoval pro Česko titul mistra Evropy v bikovém maratonu v Lužických horách. Gratulujeme.
(Po kliknutí na obrázek viz též související články.)

Pražské červnové svítání

V době letního slunovratu 24. června někteří naši členové měli sraz v pozdní noční hodinu 4.00 v ulici Ke Karlovu a na kolech jeji přivítat východ slunce. Z doslechu vím, že to bylo úchvatné, zřejmě to příště zkusím...
Vláďovy fotky dokumentují tutu akci

Zahrádky (2x) & Kvilda

Bylo to během prázdnin, slova jsou nadbytečná.

Petr Polák

žil, byl, existoval pro své bližní, pro rodinu, pro kamarády, kolegy, studenty, pro sebe...
Odešel a my se s ním loučíme.

Uvádíme text Vládi Douska, nejlepšího Petrova kamaráda.

Vzpomínání na Petra…

Nikdy by mně nenapadlo, že budu jednou psát něco podobného a obzvláště ne o kamarádu Petrovi. Známe se spolu dlouhá léta – v roce 1960 jsme se seznámili na studiích FAMU a od té doby jsme již byli stále dobrými a věrnými kamarády a to nejen my dva, ale i celé naše rodiny. Prožili jsme společně spoustu krásných chvil jak na horách v zimě i v létě, na vodě při splouvání řek, tak v poslední době hlavně na kolech. Stejně tak jsme ale prožívali krásné zážitky při společné práci v ČT, při natáčení spousty televizních inscenací i seriálů. Petr byl výborný kameraman a vždycky velice oblíbený u všech členů pracovního štábu i účinkujících herců. Byl spolupracovníkem do „nepohody“, protože při všech problémech – kterých je při natáčení hodně – vždycky zachoval klid a chladnou hlavu a věc elegantně vyřešil. Byl prostě „pohodář“.
Zrovna tak při naší mimopracovní činnosti – při výletech a sportovních akcích. Když se něco domluvilo, bylo na něj díky jeho skautské výchově stoprocentní spolehnutí a také všechno to, co on organizoval, ať již to bylo na jeho milovaném Raňkově, nebo stejně milované chalupě v Jizerských horách, bylo vždy vyjímečné a v podstatě nezapomenutelné, proložené jeho specifickým humorem, na který jsme se vždy všichni velice těšili.
Petr je nenahraditelný a všem nám bude moc, moc chybět! Byl jedním ze zakládajících členů našeho spolku ASHC v roce 1994 a hlavně členem vždy spolehlivým a aktivním, zúčastňujícím se samozřejmě všech důležitých podniků spolkem pořádaných.
Letos, brzy z jara, jsme společně vyjeli na malou projížďku na kolech. Byl krásný jarní den a já jsem tenkrát ovšem netušil, že to je naše vyjížďka poslední – měli jsme ještě spoustu dalších plánů. Při jednom stoupání se Petrovi náhle přetrhl řetěz. Myslím, že se to stává velmi zřídka, já sám jsem to vlastně zažil poprvé a to jezdím na kole již nejméně 60 let. Nicméně se nám podařilo řetěz společně opravit a pokračovat v prosluněném dni nádhernou jarní krajinou dále. To bylo v týdnu a potom na víkend odjel Petr na své osudové hory.
Byl to velmi krásný a pohodový výlet a také tak na to všechno rád vzpomínám a pevně věřím, že ten náš „řetěz“ je stále dobře spojený, i když se právě teď, bohužel, přetrhnul….

Vláďa Dousek

Nyní uvádíme rozloučení prezidenta ASHC Jardy Slavíka.

Milí kamarádi, milí přátelé,

řada z vás je již informována, že v neděli 9.9.naše řady navždy opustil po dlouhé nemoci zakládající člen ASHC Petr Polák. Byl to kamarád - vzor pevného přátelství, sportovec každým coulem, člověk povzbuzující svým věčným optimismem a dobrým srdcem, člověk,který nám všem bude chybět. Z našeho pelotonu nastoupil do finiše poslední etapy příliš brzy. Pro mne osobně je Petrův odchod hodně citelný a bolestný. Bude nám všem hodně chybět.
Pohřeb se koná v úterý 18.9. v 11 hod. ve velké síni strašnického krematoria.

Jarda Slavík

Ahoj kamarádi ASHC!

Po domluvě s p. prezidentem a Kíťou, ale hlavně s Míšou Polákovou - Ebrovou bych vás všechny rád pozval na "Memoriál Dědy-Bědy a neb pána z Raňkova".
Sejdeme se na Raňkově v sobotu, 13.10. t.r. v 10,30 hod. Po vyjížďce okolím Blaníku bychom ještě poseděli u ohně s příslušným občerstvením a zavzpomínali na staré dobré časy ...

Vláďa Dousek

Bronzový Kristián

Na mistrovství světa v maratonu MTB ve francouzském Ornans, v nejtěžším závodě kariéry měl člen ASHC Kristián Hynek nadosah světové stříbro, přišel o něj 500 metrů před cílem. Všichni posíláme gratulaci.
(Po kliknutí na obrázek viz též související články.)

Memoriál dědy Bědy

Za hojné účasti baltek z Olomouce a ještě hojnější účasti členů ASHC, rodinných příslušníků i skautů proběhla spanilá jízda přes lesy, po loukách, přes kopce, po silnicích, cestách a pěšinách a všichni si myslíme, že Petr, pán z Raňkova, řečený děda Běda, to s přívětivým úsměvem od někud z hůry skrz jasné nebe pozoroval a sám sobě pravil, že by bylo vhodné tuto cykloakci zopakovat i v budoucnu. My s ním souhlasíme.
A to úžasné srnčí ragů, uvařené na ohni za chalupou, byl skvělý Petrův nápad.

Tradiční černošický závod na Roblín

Černošický závod, již osmnáctý v pořadí, se s ohledem na potenciální úspěšné naplnění předpovědi počasí odkládal až na poslední říjnovou sobotu. Počasí bylo vskutku ideální, tzn. teplota na nule, déšť se sněhem a vítr, bahno a břečka, z kopce to nepřehazovalo na menší pastorky, protože zamrzaly, v cíli bláto na kolech, na dresech i na tvářích...Všichni byli vítězi a vítězkou (vzhledem k pokleslému počtu závodnic pouze jednou jedinou). Hostující profesionální biker Matouš Ulman byl první, Tomáš Kolínský druhý, Pepa Mindok ml. třetí a Ivana Březinová, pochopitelně první ve své kategorii, byla v těsném závěsu za Pepou (a to nikoliv věkovém) čtvrtá. Gratulujeme. Zapilo se to v restauračním zařízení, kde pan prezident rozdal poháry a diplomy.
Mimochodem, přišel se na nás podívat i letošní mistr Evropy a bronzový medailista z mistrovství světa v maratonu, dlouholetý člen ASHC Kristián Hynek ml.
(Klikni na Výsledky černošických závodů.).

Prokopské údolí, též v tradičním duchu

Sešli jsme se v maximálním možném počtu v tomto předvánočním čase, abychom vesele ukončili starý cyklistický rok a pietním způsobem při minutě ticha zavzpomínali na Petra Poláka a na cyklistické a společenské akce, s ním spojené.

Valná hromada a přehled akcí na rok 2011

Koncem února se konalo optimisticky znějící setkání, podobné, jako ty předchozí.
K dispozici je zde Plán akcí.

První společná akce v květnu v tomto roce - již další ročník orienťáku u Čiháků,

tentoktát nikoliv na jejich chalupě ve Stožci na Šumavě, ale opět v jejich hlavním sídle v Kamenných Žehrovicích u Prahy.
Závodění a následné pohoštění bylo v důsledku velmi aktivní rodinné činnosti prvotřídní, počasí bylo slunné a všichni nakonec nějakou cenu vyhráli.

Mimochodem a pro úplnost, (téměř) každý čtvrtek vyrážíme s Pepou a Kíťou na tréningové vyjížďky buď kolem Vltavy do Černošic a zpět, později, když Pepa přes léto přebývá na chatě, jezdíme přes Roblín různé okruhy, abychom si posléze na chatě dali kafe a cigáro. Můžete se přidat.

Kristiánovy obchodní aktivity

A ještě něco - dostal jsem na Skype odkaz, ani nevím od koho, o Kristiánových obchodních aktivitách. Můžete si ony rámy a komponenty před jejich zakoupením prohlédnout ...

Patočkovy šlapačky

V červnu se konaly v Třebáni jako obvykle taky Patočkovy šlapačky s perfektně připravenou závodní tratí i zázemím včetně kvalitního pohoštění, ale fotky, produkované Pepou mladším (alespoň podle mýho soudu), zatím nedošly...

Prázdninové Zahrádky

3x prázdninové Zahrádky s klasickým průběhem, tzn. romantické vyjížďky šumavskými zákoutími, tentokrát prozářenými sluncedm, což bylo snad nezvyklé, zato příjemné, pozdně odpolední siesta u kávy a panáka, večerní a noční konzumace nápojů, buřtů, kotlet a panenek za svitu luny a (dvakrát) za nádherného zpěvu lynoucího se od sousedního táboráku...(Fotky byly záslány Slávkem, Pepa mladší si je zase někam schoval. Třeba dojdou později i s fotkami ze Šlapaček.)

Akce organizovaná pánem z Raňkova

A opět, tentokrát v září, za přítomnosti baletek z Olomouce, vyjížďka s Pepem, pánem z Raňkova, v okolí Raňkova.

Podívejte se na foto, text a video s úspěšným Kristiánem na Dolomitenmannovi 2011...

Populární Dolomitenmann, tradiční závod extrémních štafet v Rakousku, se českým reprezentantům vydařil. V kategorii profesionálů obsadili třetí místo a mezi amatéry dokonce vyhráli.
"Kluci to parádně rozjeli, takže jsem to přebíral jako první v amatérské kategorii. Ležela na mně poměrně velká zodpovědnost, ale na druhou stranu jsem si věřil, že za mnou by snad neměl být žádný cyklistika, který by mohl jet rychleji než já," řekl nejlepší biker závodu Dolomitenmann 2011 Kristián Hynek.

Sedmnácté závody v Černošicích

Závěrečná akce v Prokopském údolí

Valná hromada a přehled akcí na rok 2010

23.2. 2010 se konala výroční schůze ASHC, její výstupy včetně přehledu akcí byly rozeslány a mám za to, že jsou vám známy...

Bezva vyjížďka v Raňkově (5/10)

druhá podle plánu vyjížděk, první v reálu. Kdo tam byl, tomu netřeba připomínat, kdo nebyl, může litovat.

(Cituju a kopíruju hlášení Pepeho, pána z Raňkova panu prezidentovi.)

Vážený pane prezidente!
Vyjíždka proběhla hladce bez jediné kapky deště, ale s kapkou piva ten bahnitý lalok byl příjemnější!
Posílám bohatou obrazovou dokumentaci!
Pán z Raňkova

Mimochodem a pro úplnost, (téměř) každý čtvrtek vyrážíme s Pepou a Kíťou na tréningové vyjížďky buď kolem Vltavy do Černošic a zpět, později, když Pepa přes léto přebývá na chatě, jezdíme přes Roblín různé okruhy, abychom si posléze na chatě dali kafe a cigáro. Můžete se přidat.

Patočkovy šlapačky v 5/10

Proběhly a byly bezvadné (a ty utopence!), fotky jsem však dostal (klikni na příslušný obrázek) mnohem později.

Orienteční závod ve Stožci poprvé

Poslední víkend v srpnu (2010) se uskutečnil u Čiháků ve Stožci další orienťák, v pořadí první na Šumavě.

Na šumavských Zahrádkách

Mimochodem, na Zahrádkách jsme byli nyní v srpnu ještě dvakrát v sestavě Honza (jednou), Pepa st., Slávek s Galinou a Zdenek (me), kdo tam alespoň jednou byl, tuší, jak to vypadalo.

Černošický závod v polovině října

Prokopským údolím před vánocemi